Co se kinematografie týče, odkojila mne filmovka Jury Králíka.

Filmovka je pojem. Stejně jako víno a folklor proslavila Hradiště. Svou nekonvenčností, neoficialitou, nekravaťáctvím – tím se zapsala do srdcí tisíců lidí, kteří každý rok na deset dnů obsadí město. Kdo jí dal tento punc? Jura Králík. Osoba pro mnohé rozporuplná. Byl na vrcholu a stal se ikonou, pak začal lidem vadit. Zmizel z Letní filmové školy. Po neprůhledných třenicích ve filmové asociaci chce s přáteli založit svůj festival. Zastupitelé teď musí rozhodnout, zda podpoří filmovku asociace, nebo Jury Králíka a jeho přátel. Signály z oficiálních míst jsou zjevné, ale uvidíme v pondělí. Králík vystavěl oblíbený festival, přilákal lidi, zviditelnil Hradiště. Necháme jej teď jít s filmovkou jinam? To by byla chyba. Filmovka je totiž o osobnostech. A tou největší, kterou v oboru máme, je Jura Králík. Má kladné a špatné stránky. Není to můj kamarád. Známe se jen profesně. Přes všechno, co teď kolem jeho osoby koluje a co v pondělí bude či nebude, za sebe říkám: Juro, díky ti za filmovku.