Poznáme je podle vztahu k přírodě a k houbám. Dá se říci, že ten je tak trochu zvláštní, až milenecký. Mazlí se očima s každým hřibem, klouzkem, holubinkou, pýchavkou či bedlou.

Objevují v nich skrytou krásu a pečlivě každou sebranou houbu očistí a uloží ji do košíku. Houbaři-mistři bývají ve svých úmyslech nevyzpytatelní a houby snad věští už na dálku. Pohybují se v lese téměř neslyšně, i když prolézají téměř neprostupné houštiny. Nikdy si neprozpěvují, ani s sebou nenosí tranzistoráky.

Objevují se a zčista jasna mizí, než se za nimi stačí člověk ohlédnout. Se svými houbařskými „úlovky“ se nikdy nechlubí, nevystavují ve svých košících na odiv ty největší a nejpěknější praváky. Při svých toulkách za houbami nemají ti praví houbaři rádi jakýkoliv doprovod.

Na to „své místečko“ nejdou nikdy přímo, ale velkou oklikou a přitom dávají pozor, zda je někdo nesleduje. Les je pro ně jakýmsi chrámem, v němž se nejraději pohybují sami a téměř po špičkách, v houštinách dokonce po kolenou. Až půjdete do lesa na houby, chovejte se jako ti opravdoví houbaři. Snad se vám podaří odhalit kouzlo, které si houbaře-mistry podmanilo.