Vzpomínám si například na procházku přírodou, kterou jsme s kamarádkou absolvovaly loni touto roční dobou. Když jsme vyrážely vstříc probouzejícímu se jaru, kamarádka byla naprosto fit. Při návratu nás už ale doprovázelo její soustavné kýchání, slzy se jí přes zarudlý obličej kutálely až k zemi a kapesník od nosu raději ani neoddělávala. Z hodinového výšlapu polní cestou si odnesla památku ještě na několik dalších dní. „A tak končí každá moje cesta ven,“ konstatovala smířeně. Zároveň ale bojovně dodala, že alergie ji rozhodně od vychutnávání si první jarní pohody rozhodně neodradí.
Čtěte také:
Ordinace alergologů se začínají plnit
