Měsíc květen, který už skončil, má nejen libozvučný název, nýbrž i zvláštní místo v koloběhu přírody. Od pradávna ho naši předkové ctili jako měsíc plného rozpuku a jeho životodárné síly. I ten letošní máj byl časem květu, časem rašení.

Z května se stal onen Máchou tak překrásně vyjádřený „Máj, lásky čas“. Básníci od nepaměti přiznávali máji velké kouzlo. I letos se stal květen měsícem lásky a snažil odvézt je od starostí všedních dnů. K tomu letošnímu máji patřily už tradičně lavičky v parcích obsazené mileneckými páry, ale také cit, touha po štěstí, začátky nových lásek a přátelství, krása a radost si v něm podávaly ruce.

Celý ten májový čas, který Svátkem práce začal, byl prosycen dny, v nichž příroda byla ta nejkrásnější, jediným období květů a dospívání. Kdo by pochyboval o tom, že tato mladost byla všude krásná, plná půvabů i těch nejlepších zázraků.

Lidé vyjadřovali s květnovými dny svou touhu po životní pohodě a jasu. Připomínali si ji rozkvetlou snítkou jabloně, hroznem vonícího bezu, bílou svící kaštanového květu.

Květen byl letos krásným měsícem. S jeho jménem souzněla láska, milování, plodnost. Dnes už si můžeme říci, že tu byl opět máj, lásky čas. Toho pravého, věrného milování.