Koneckonců ambici být dominantní měla už za socialismu, když se někdy v 70. letech stala tzv. střediskovou obcí. K tomu patří i dlouholetý stavební rozmach, kdy po celá desetiletí, jako houby po dešti, svépomocí vyrůstaly v katastru Dolního Němčí patrové dvougenerační „štokáče“.

O pracovitosti místních svědčí také celá řada veřejných staveb, zbudovaných sice za peníze státu, ale na takzvané platformě „Akce Z“, tedy formou tisíců brigádnických hodin jimi zadarmo odpracovaných.

Způsobem „Dolněmčané sobě“ tak vyrostly objekty a areály k využití nejen pro obyvatele obce, ale rovněž i pro lidi z širokého okolí.

Vynechat nelze starostovskou dvacetiletku Františka Hajdůcha, jehož rukopis stavaře si vesnice roku 2018 na své tváři výrazně nese – zbudováním domu s chráněnými byty počínaje přes radikální proměnu kulturního domu, školy i školky až po doladěné parčíky, silnice a chodníky.

Bohatý spolkový život v obci je pak onou pomyslnou třešničkou na vítězném dolněmčanském dortu.

Ačkoliv lze ve všech těchto aktivitách Dolněmčanů cítit ambici vyniknout, musím přiznat, že to, o co jim vždy šlo především, bylo vytvářet kolem sebe prostředí, kde se budou cítit dobře a zároveň před ostatními budou moct být na svou střediskovou obec hrdí.

Tak nějak vnímám cestu k vesnici roku 2018 já, jeden z dolněmčanských rodáků a patriotů…

Pavel Bohun