S postupem stavebních prací při budování dálnice D55 na jih od Starého Města narazili dělníci s těžkou technikou na nestabilní podloží.

Museli proto zvolit při tvorbě podzemní základny pro mostní pilíře namísto vrtů a následného zalití betonem do armatury, speciální technologii prefabrikovaných betonových pilotů, které do děr hlubokých 8 – 12 metrů musí doslova natlouct speciální stroj.

Není divu, že bylo nutné zvolit tuto nepříliš běžnou technologii, když se stavba dálnice dostala do oblasti štěrkopísků v blízkosti soustavy jezer, zásobujících pitnou vodou obce v Dolnomoravském úvalu.

Mimo to vstupuje stavba této dálniční spojnice do lokalit v minulosti zhusta protkaných meandry řeky Moravy, kde nebývala nouze o lužní lesy. Také půda se jižněji a jižněji od metropole Slovácka pozvolna mění z černozemi na písčitou.

Koneckonců pokud nahlédneme do minulosti tak zjistíme, že Uherské Hradiště vyrůstalo na někdejším Svatojiřském ostrově. Tam bylo nezbytné, aby základy staveb na vlhkém a písčitém podloží tvořily rošty z masivních dubových a olšových kmenů, defakto předchůdci současných betonových pilotů.

Naštěstí se pokrok zastavit nedá a lidé si vždycky najdou cestu, jak přírodní překážky přelstít. Mnohdy to ale bývá tak, že v časech moderního novověku jen zdokonalujeme postupy, na které už kdysi dávno přišli naši předkové…