Ve vypůjčeném karavanu jsme se spolu se čtyřmi kamarády soukali kaňonem nádherné řeky Neretvy napříč Bosnou a Hercegovinou a obdivovali městečka s minarety, netušíc, že je zanedlouho pohltí vražedná válka.

Navštívili jsme také poutní vesničku Medžugorje na náhorní plošině nad Mostarem, projížděli kolem hradeb starobylého Dubrovníku a skončili jsme až nedaleko Boky Kotorské.

V následujících dvou týdnech jsme pak procestovali přímořské oblasti až po Zadar. Od té doby jsem byl na Jadranu nesčíslněkrát a všude mi bylo dobře.

V Bašce Vodě, na písčitých plážích Omiše, v Trogiru, na ostrově Brač i na ostrůvku Murter u Šibeniku, stejně tak jako na vrcholu nejvyšší hory pohoří Biokovo Sveti Jur nebo v raftu na vlnách řeky Cetiny. A moje zkušenost? Chorvatsko umí všude něčím mile překvapit, proto neváhejte…

Více se dočtete v úterý 14. června v tištěné verzi Slováckého deníku