Jen těžko pochopitelný samolibý názor na právo chovat si doma jakékoliv zvíře, bez ohledu na obavy sousedů z latentní nebezpečnosti dravce uvězněného za obskurním plotem, se nakonec stal rozsudkem smrti nejen pro valašského chovatele, ale paradoxně také pro oba jím vlastněné predátory lva i lvici.

To já bydlet vedle pofiderního výběhu dvou šelem, pro něž může být i člověk potenciálním protivníkem či kořistí k snědku, postaral bych se o to, aby kvůli tomu nespali jak úředníci na okresním odboru životního prostředí či ti na hejtmanství nebo třeba na ministerstvu.

Přestože se tamní starosta opravdu snažil o odstěhování nezabezpečených zvířat a tropil povyk na úřadech kompetentních, bylo to evidentně málo. Bohužel.

Zákonodárci a osoby zodpovědné za tento lapsus totiž začnou měnit potřebné zákony a nařízení až nyní, co bezprecedentní smrtí člověka a dvou lvů konečně vznikl ideální precedens.

Ještě že těch mrtvých nebylo víc…