Stavění májů či májek, má své kořeny v dávné historii a pochází až odkudsi z pohanských věků. I tento rituál však prochází proměnami a každá generace na něj může mít poněkud jiné vzpomínky. Naše prababičky a pradědové pamatovali, že májky stavili mladí chlapci děvčatům pod okny jako projev svojí lásky.

Později se májky začaly stavět jako ústřední symboly obcí, což si vzaly na starost různé spolky, sdružení, chasy anebo legrútské ročníky osmnáctiletých odvedenců na vojnu. To jsem zažil i já v roce 1985. Pomalu tehdy končila éra stavění májek za pomoci žebříků a nastupovaly časy, kdy manuální schopnosti nahradil jeřáb. Po celý květen jsme pak drželi u májky hlídky a starali se o to, aby ji kluci z okolních obcí, například z Vlčnova, Nivnice, Hluku nebo z Boršic u Blatnice, nepodřezali a neukradli nazdobený vršek s praporem.

Šéfredaktor Slováckého deníku Pavel Bohun
Jak se měl Gastro Brod festival konat za každého počasí a ono to nevyšlo, pršelo

Dnes aby člověk noční hlídky u májek pohledal. Sporadicky je sice tu a tam objevíte, ale většinou jsou už téměř vymizelé, ostatně jako legrúti, když už se dnes na vojnu nechodí.

Přesto, anebo právě proto, se na Uherskobrodsku ještě před pár lety přihodilo, že jednoho květnového rána ležely na zemi májky ve Starém Městě, v Mařaticích, Jarošově, Míkovicích, Boršicích, Šumicích i Záhorovicích. Nikomu se přitom nic nestalo, žádná škoda nevznikla a tak policejní postih za pokácení májek nikomu nehrozil, špatní hlídači si však tehdy mohli rovnou ušít z ostudy kabát…