Za sebe musím říct, že se mi to ani trochu nelíbí a vadí mi, když hlava státu povýší svou samolibost na běžnou součást státnického rozhodování, když pouhých pár dnů fungující ministryni spravedlnosti semelou a z kola ven odmrští pochybnosti o její diplomové práci či když vláda mocného, pravicově se prezentujícícho oligarchy stojí a padá s aktuální náladou vedení ultralevicové, ideově zcela odlišné partaje.

Je smutné sledovat pořád dokola hašteření, mnohdy směšné až banální půtky těch, kteří mají jít společnosti dobrým příkladem, zatímco v jejich případě lze mluvit spíše o příkladu až tristním. Někdy ta naše politika v nejvyšších patrech připomíná až parodii na politiku. Jak by řekla moje babička: „Haňba by mňa liskala.“

Problém je v tom, že se nejedná o situace, s nimiž bychom my, obyčejní a nepříliš viditelní obyvatelé naší vlasti neměli nic společného. Právě naopak, jsme jejich nedílnou součástí a ony někdy až fraškoidní situace na naší nejvyšší politické scéně jsou reálným obrazem celé naší společnosti. S letošním podzimem se však naštěstí opět blíží možnost, jak nastartovat změny. A přestože ryba smrdí od hlavy, je nutné k nim vyběhnout z lokální úrovně, z vesnic a měst, kde žijeme.

Právě odsud, z jakéhosi politického suterénu máme šanci jednou za čtyři roky se rozeběhnout a časem třeba i naruby obrátit praktiky, které se v České republice pozvolna stávají samozřejmostí, ačkoliv většině národa je z nich už delší dobu nevolno. Stačí jen chtít a pustit se do úklidu Augiášových chlévů, je jich kolem nás vskutku požehnaně…