Svou proměnlivostí se na nás počasí opět jízlivě zazubilo a my jsme po několika suchých letech zaskočeni (nad)průměrně deštivým jarem. Někde jsme jen zůstali bydlet v záplavových oblastech a opět na to doplácíme, jinde zjišťujeme, že se záplavovými staly lokality, kam voda v minulosti neměla odkud přitéct.

Opět stejné obrazy naštvaných, rozčarovaných, smutných a utahaných lidí, zachraňujících ze zatopených sklepů co se dá. Bezradnost a vztek z toho, nakolik marné bylo jejich namáhání při budování domovů.

To není fér, kde zůstala spravedlnost? Otázky bez odpovědí, čekání na pomocné ruce, zoufalství při pohledu na spoušť, jež za sebou záplava zanechala.

Málokdo z nás si je v takových chvílích ochoten připustit, že se může jednat veskrze o důsledky našeho lidského konání. Voda valící se z lánů, kde ji aktuálně pěstované plodiny nedokážou zadržet, koryta toků upravená vodohospodářskými zásahy z jejich přirozené pozice…

Tisíce ekologických drobností s výrazným otiskem lidské činnosti ovlivňuje stabilitu meteorologických jevů, které se následně stávají nestabilními a neočekávanými. Finálním efektem je pak měnící se klima, čehož konkrétní důsledky pak pociťujeme doslova na vlastní kůži.

Ech, ty nepoučitelný člověče…