Pobývali na tomto světě s námi a pak najednou, často bez slova rozloučení, nás navždy opustili. Dnes, 2. listopadu, kdy si připomínáme Památku zesnulých, mají svůj svátek.

Je skutečností, že na zemřelé myslí v těchto dnech většina z nás žijících. Ostatně, vděčnost a úctu svým předkům projevovali lidé odpradávna a projevují ji dodnes, protože vzpomínat na zesnulé patří ke kultuře českého národa.

To co jste teď vy, byli jsme i my....
To, co jste teď vy, byli jsme i my... Zapalte svíčku a vzpomínejte

Rád chodím na stupavský hřbitov, kde odpočívají moji rodiče a prarodiče, můj bratr, který zemřel, ještě než já se narodil. Chodím rád i na bzenecký hřbitov, kde odpočívají manželčiny rodiče.

Tam nedoléhá ruch zvenčí a panují tam tiché vzpomínky. Na všech hřbitovech odpočívají lidé v příkladné toleranci a jsou si tam všichni ti mrtví skutečně rovni.

Říká se, že smrt je jediná jistota, kterou na zemi máme. Než si pro nás přijde, žijme tak, aby na nás lidé mohli v dobrém vzpomínat. A nejen o Dušičkách.