Tak už jim to zase začíná, dětem, rodičůma učitelům. V pondělí ovšem knihy, tablety a sešity zůstanou ještě zavřené. Ve třídách se bude mluvit o zážitcích z prázdnin, nových kamarádech, o tom, co je letošní školní rok čeká. A někde přivítají vzácné návštěvy.

Prezident Petr Pavel přijede do ZŠ Bukovany a ZŠ s MŠ Regionu Karlovarský venkov. Premiér Petr Fiala zavítá společně s ministrem školství Mikulášem Bekem mezi studenty Střední zahradnické školy v Rajhradě. Kromě tradičních zdravic politici tentokrát přinášejí i pozitivní zprávy, hlavně deváťákům, kteří se hlásí na maturitní obory.

Prezident v červnové debatě Deníku uvedl: „V případě nedostatku míst na středních školách je zřejmé, že selhaly vláda i kraje. Teď musíme s maximální pružností hledat veškerá možná řešení, která umožní absorbovat do systému víc dětí a studentů, než na jaký počet je nyní nastaven. Budu apelovat nejen na ministry a premiéra, ale i další odborníky, aby hledali řešení, která umožní tento cíl naplnit.“

Tentokrát nešlo o plané řeči a ministru školství Mikuláši Bekovi se podařilo nevídané. Příští rok v dubnu by už uchazeči o středoškolské vzdělání mohli skládat zkoušky úplně v klidu. Podají tři přihlášky podle svých preferencí a na základě svých výsledků z povinných i školních testů se automaticky dostanou na jednu z vybraných škol. A to elektronicky. Po prvním kole by mělo být jasno už v květnu, po druhém v červnu.

Na české poměry úžasný pokrok, byť za normálních okolností by to, po čem už minimálně deset let experti i ředitelé volají, mělo být dávno zažitou praxí.

To jsme ovšem jen u věcí, které se dají při dobré vůli a politické odvaze zvládnout bez větší námahy. Co ale záležitosti daleko jemnější povahy? Budou vrcholní ústavní činitelé mluvit o ukrajinských žácích? Ne o válce a ruském agresorovi, ale o klukovi či děvčeti, kteří sedí vedle v lavici a neumějí dobře česky, jsou vytrženi ze svého přirozeného prostředí, bojí se nepříznivé reakce. Řeknou, že to jsou lidské bytosti, jež touží po kamarádství, úspěchu a bezpečném domově? A promluví o romských dětech?

Kdybych byla na jejich místě, připomenula bych svoji letní zkušenost. Líčila bych udřené romské stěhováky nebo majitele úklidové firmy, kteří jsou poctiví, pracovití a naprosto spolehliví. A přidala bych příklady neromských podnikatelů, kteří hleděli jen na to, jak klienta ošulit, získat co nejvíc peněz za mizerné služby. Neboť nejde o to, kdo má jakou barvu kůže, ale jaký opravdu je, zda se snaží a kam to chce dotáhnout.

Politici by pak mohli nechat viset ve vzduchu otázku, jak by asi dopadli třídní premianti s bílou kůží, kdyby se mačkali v plesnivém bytě s osmi sourozenci a rodiči, kteří se vlastně nikdy pořádně nenaučili česky a nepracovali.

Jenže na to se nezeptají, protože odpověď znají: Špatně, a je to vina nás všech.