V pořádku, zní už nyní z řady úst, vždyť církev má být chudá. To nijak nezpochybňuji. S nástupem nového papeže se chudoba církve a jejích hodnostářů stala bedlivě sledovaným tématem. Co však s majetkem, kdyby jej i další církve hypoteticky odmítly? Zůstal by v držení státu. Bylo by to ale pro společnost prospěšnější? Pomohli bychom si nějak? Nemyslím. Pokud se mám rozhodnout, komu majetek ukradený minulým režimem přiřknout, zda církvi, či státu, kloním se k církvi. A to nejsem věřící člověk! Prostým selským rozumem vybírám menší zlo.

Církev je vyrovnaná se svou minulostí, provozuje hospice, stará se o postižené, působí vesměs pozitivně pro celou společnost.

Stát se pere s minulostí i současností, byrokratický aparát trápí lid a majetek, s nímž hospodaří, zcela bezostyšně končí v kapsách podezřelých finančníků.

Vraťme majetek církvím.