O to halasnější povyk se spustí, když k tomu dojde, tak jako v úterý v Lopeníku, kde chovatel dobytka zahnal zpět do lesa ze svého pozemku medvěda.

Panika ale prý vůbec není namístě, tvrdí jak ochranáři, tak i jeden můj známý, jenž v každé roční době putuje napříč lesy na Moravě i na Slovensku.

Ve středu se mi přiznal, že už se sice roky snaží stopovat vlky a medvědy, furt spí někde v horách pod širákem, a ještě žádného neviděl.

Za uplynulých deset let podle jeho slov došlo v Malé Fatře k několika tisícům zraněním a z toho ani ne deset prý souviselo se setkáním s medvědem.

A kdo byl napaden? Myslivci, lesní dělníci, houbaři a psíčkaři, tedy tací, kteří se brzy ráno motali kolem houští. Z toho plyne, že ten, kdo chodí po stezkách, nemá téměř nárok medvěda vidět, potkat, natož jím být napaden.

Toť názor postavený na dlouhodobé a poměrně intenzivní zkušenosti. Pro nás ostatní, kteří vyrážíme do lesa, jen když rostou houby, a jako na potvoru bychom přitom měli mít štěstí na setkání s méďou, prý platí jediné, spustit pandurskou a začít hulákat na lesy jako na lesy.

Šelma prý z toho dostane takový šok, že během chvíle zmizí strachy v houští. Věřme tedy, že to tak vskutku funguje, ale pro jistotu se medvědům a jiným predátorům v jejich domovině, na horách v lese, snažme vyhýbat.