Navíc vypadala velice podobně jako před dvěma měsíci, kdy jsem kolem zastávky projížděl na kole. A tak jsem se sám sebe ptal: „Pokud prochází každé stanoviště očistou minimálně jednou za čtrnáct dní, proč tohle vypadá, jako by na něj nikdo půl roku nesáhl?“

Je skutečně možné, aby se takový povlak černoty vytvořil za méně než dva týdny? Nebo i přesto, že město platí za úklid bezmála tři sta tisíc korun ročně, někdo na utírání laviček zapomíná?

Ať už je svědomitost pracovníků HRATESu jakákoli, rozhodně ale neomlouvá původce nepořádku. Autobusem příliš často nejezdím, ale i letmý pobyt na stanovišti, které připomínalo spíše hnojiště než čekárnu, mi nebyl dvakrát příjemný.

A proto nemůžu než dát zapravdu cestujícím, kteří se stále zlobí, proč jsou lidi taková… pod zástěrkou vyspělosti stále primitivní.

Související článek:

Autobusové zastávky: špína a nepořádek odpuzují cestující