Trochu se bojím, že teď přestanou někteří čtenáři těmto řádkům věnovat pozornost. Jejich škoda. Archiv totiž není žádný bubák. Ani místo, o kterém byste měli říct, že vás nezajímá. Sám jsem ve studovně archivu strávil desítky hodin, když jsem pracoval na diplomové práci. Tenkrát jsem se poprvé setkal s rodinou Čoupků. Lidmi, pro něž se stal archiv nejen prací, nýbrž životním osudem. Nestačil jsem se divit, kolik lidí do archivu chodí a jaké mají otázky. Někdo pátral po svém rodokmenu, jiný chtěl podklady pro pozemky, další zase informace pro studium. To vše v archivu najdete. Neměli byste tedy i vy, kdož jste za dveře této budovy nikdy nenahlédli, využít den otevřených dveří a seznámit se s historií?
