Mezi očekávatelností dubnových rozmarů počasí a opakujícími se přívalovými vlnami této podivné epidemie jsou však rozdíly. Zatímco za kamna jsme byli (ne)koncepčními a (ne)promyšlenými vládními nařízeními uklizeni před vánočními svátky v očekávání utlumení nákazy, zatím ji nedokázalo ze světa vymazat ani očkování.

Mezitím se nám šíbři prohnaní v rámci byznysu s vakcínami, rouškami a respirátory, snaží vnutit kdejaké šméčko či placebo a my do vládních rezerv nakupujeme kdeco jako zběsilí. Proč taky ne, když doba je obchodům bez výběrových řízení tak nestandardně nakloněna…

A tak čas plyne, a my, zakleknuti v blocích na závodní dráze života, s výhledem na třepotající se vakcínovou zástavu propustek z karantény, slintáme jako závodní chrti těsně před tím, než budou moct zběsile vysprintovat z klecí…