V sedmdesátých a osmdesátých letech bylo pro volné bezvízové cestování otevřeno jen několik málo zemí, východní Německo, Maďarsko, Bulharsko, ale složitější to bylo už i do Rumunska. V osmdesátých letech se mnoho let nedalo „bez pozvání“ jet ani do sousedního Polska. Vedle toho platily různé celní restrikce, kdy bylo zakázáno vyvážet z daných zemí, či naopak dovážet různé věci.

Klasickým příkladem byl třeba zákaz vývozu bot z NDR, které celníci skutečně reálně ve velkém jeden čas zabavovali. Mizerně fungující komunistické ekonomiky se tak bránily před vykupováním zboží občany „bratrských států“, kde to fungovalo ještě hůř.

Uzavřená země 

Jednou z pro normální Čechy nejuzavřenějších zemí východního bloku byl paradoxně Sovětský svaz. Ještě v osmdesátých letech, před Michailem Gorbačovem, to byla totálně profízlovaná společnost, kde byl individuální turista, nejen ze Západu, ale odkudkoli, velmi podezřelým elementem. Samozřejmě, mohli jste do Sovětského svazu jet v rámci stranických, svazáckých, podnikových či jiných organizovaných zájezdů. Ty ale nebyly pro každého, byť s výjimkou několika turisticky atraktivních lokalit jako Krym, Leningrad nebo Soči o ně žádný obří zájem nebyl.

InfografikaPokud jste se ale nedostali do organizované skupiny či si případně nekoupili na tehdejší platy drahý zájezd v cestovní kanceláři, tak jste museli získat k cestě do Sovětského svazu „pozvání“ od nějaké organizace nebo občana SSSR, který se za vás musel zaručit a sám získat povolení úřadů. Pozvání vás navíc opravňovalo k cestě pouze do daného místa, bez volnosti pohybu po celé rozsáhlé zemi.

Tuto volnost pohybu neměli ani sami občané Sovětského svazu, kteří se za komunistického režimu nemohli nejen svobodně rozhodnout, kde budou v SSSR žít a pracovat, na všechno musela být složitá povolení, ale ani že se prostě pojedou podívat z Moskvy na Ural nebo na Bajkal.

Svobodná atmosféra perestrojky

Kdo se ale do Sovětského svazu dostal, mohl tam výhodně prodat české boty, oblečení, různé potraviny či technické zboží, kterého byl v SSSR vždy nedostatek. Nemluvě o zboží západním, které bylo v Československu a zvláště pak v Maďarsku, přece jen dostupnější než  v Sovětském svazu.

Co by se mělo ve školách učit o době socialismu? Odpovídá herec Jan Hrušínský a poslankyně KSČM Kateřina Konečná

Na druhé straně se ale už po polovině osmdesátých let díky perestrojce a obecnému uvolnění v SSSR daly koupit „za hubičku“ skvělé knihy, tehdy v Československu ještě zakázané, v licenci vyráběné desky západních kapel a podobně. Za vlády Michaila Gorbačova (po roce 1985) se oproti Praze svobodněji dýchající SSSR stal atraktivním místem i pro studenty.

Ty tam lákalo často kvalitnější  a ve srovnání se stále ještě husákovskou ČSSR mnohdy  i daleko svobodnější studium různých oborů. Bylo paradoxní, že mnozí z těchto lidí pak dostali cejch, že „vystudovali v Moskvě“. Byť tam přitom studovali v mnohem demokratičtějších poměrech než ti, kteří v té době chodili na univerzity v normalizačním Československu.