64 let a paní Jarmila, účetní babické základní školy šikovné ruce opravdu má. Rodí se v nich krása ručních krojových výšivek, za něž jí byla v roce 2014 udělena ochranná známka Tradiční výrobek Slovácka, v roce 2019 získala prestižní Cenu Vladimíra Boučka, kterou uděluje město Uherské Hradiště.

„K ručním pracím, které mě bavily od dětství, a zájmu o kroje mě přivedla moje babička Božena Abrahamová. Ta nejenže kroj nosila, ale hlavně lidový oděv uměla ušít a vyžehlit,“ vrací se ve vzpomínkách o téměř půl století zpět Jarmila Kraváčková.

Žel, šití a žehlení kroje se od babičky nenaučila. Protože paní Jarmila obdivovala um a práci našich předků, táhlo ji to víc ke krojovému vyšívání.

Pátrala po někom, kdo by ji to naučil. Přes kamarádku se dostala k paní Marii Rozumové do Traplic, která byla ochotná i ve svém pokročilém věku ji naučit základům a postupu vyšívání. Dalším důležitým setkáním bylo s paní Annou Gahurovou ze Starého Města, která byla odbornicí na šití a žehlení krojů.

„Od paní Gahurové jsem získala sešit se starými vzory výšivek, podle nichž vyšívala už její maminka. Sama jsem si pak vytvořila vzorník, podle nějž si může u mě zákazník tu či onu výšivku vybrat,“ svěřuje se babická vyšívačka.

Velkou výzvou i motivací pro ni je, když si někdo donese kousek starého vyšívání, třeba ještě po stařence nebo stařečkovi, a chce vyšít ten samý vzor.

„Někdy je ale velkým problémem vystihnout vyšívání barevně, ale většinou se to povede a výsledným efektem je krásný starý motiv ve zbrusu novém provedení,“ přidá zkušenost Jarmila Kraváčková.

Slovácké hody se stárky v Ostrožské Lhotě
Slovácké hody se stárky byly ve Lhotě po čtyřech letech. Byly fascinující

Jemnou nádheru výšivek zrozenou ve svých šikovných rukách vypracovala na špičkovou úroveň. Jen ji trochu mrzí, že nástupkyni vyšívačského umění si zatím nevychovala.

Každá dědina, každý region má své určité zvláštnosti, každý kroj má svoji osobitou krásu. Všechny tyhle hodnotné tradice z minulosti se snaží zachovávat.

„Soustřeďuji se na krojové vyšívání z oblasti Babic, Starého Města, Velehradu, Spytihněvi, Traplic, Kudlovic, Březolup, Bílovic, Topolné a Mařatic,“ informuje vyšívačka. Výstižně ale shrne, že jde o vyšívání velehradsko-spytihněvského a staroměstsko-jarošovského typu, pro které je typický nízký, drobný výřez, který působí jemněji než hrubý výřez. Ten je příznačný pro oblast Polešovic, Boršic, Zlechova a Vážan.

Svoje práce prezentuje paní Kraváčková především na setkání držitelů ochranné známky Tradiční výrobek Slovácka, konané každoročně v listopadu v hradišťské Redutě, ale také na srpnové burze krojů v Babicích. Své umění předváděla i na jízdě králů ve Vlčnově. Ruční práce a vyšívání bylo malým hobby paní Jarmily od dětství, ale vyšívání krojů se věnuje 25 let.

Ani všemocná paní móda se za tu dobu na vzhledu klasických krojových výšivek nikterak neprojevila.