Milena Marečková se stala součástí života hendikepovaných

„Proč jsem se rozhodla pracovat s hendikepovanými lidmi,“ klade si paní Marečková otázku a vzápětí dává na ni odpověď. „Protože jsme měla a stále mám ráda lidi a život, k němuž patří i jiní lidé a ráda s nimi komunikuji. Každý člověk se orientuje tak, jak je založen,“ poodhaluje svou životní filozofii bývalá vedoucí domova Vincentinum Milena Marečková.

Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička

Potřeba pomáhat jiným, potřebným, ji provázela už od dětských let, kdy do poutního Velehradu často jezdila a kde se také poprvé setkala s hendikepovanými lidmi. „Nevzpomínám si, že by to byl pocit nějak deprimující, smutný, protože mě tato sféra - sociální problematika - byla blízká. Když se naskytla příležitost jít pracovat právě na Velehrad, tak jsem dlouho neváhala a považovala to za jakési znamení shůry,“ zní vysvětlení Mileny Marečkové, která se snažila naplňovat své promoční heslo vyslovené Helderem Camarou: „Kdo dostává více, dostává pro jiné. Není ani větší, ani lepší. Má více rozdávat, má více sloužit. Má větší zodpovědnost.“

Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička

Když se jí občas někdo zeptal, proč v domově Vincentinum pracuje a zda má smysl se zdravotně a tělesně postiženými lidmi něco zkoušet, dostalo se jim od ní následující odpovědi.

„Pro některé z občanů jsou osoby s hendikepem lidé, kteří potřebují politování a k ničemu nejsou. A právě to jsem chtěla vyvrátit, ukázat v čem jsou dobří, v čem nás zdravé mohou motivovat. Přestože jsou tito lidé mnohdy velmi nemohoucí, vyzařuje z nich zvláštní energie, která by nás zdravé měla obohacovat,“ udělala jim jasno Milena Marečková. Ve Vincentinu pracovala proto, že ji ta práce s jinou skupinou lidí obohacovala a naplňovala, že jí něco dávala.

Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička

„Lidé s hendikepem se dovedou radovat z každé maličkosti, zatímco zdravá populace je stále s něčím nespokojená. Postižení lidé nás učí do jisté míry trpělivosti. Hendikepovaný člověk je pro nás zdravé jako nastavené zrcadlo,“ tne do živého Milena Marečková, autorka publikace s názvem Historie sociální péče na Velehradě.

Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička

„Dobrý pocit z pomoci potřebným lidem mi byl tou největší odměnou. Při své práci ve Vincentinu jsem zároveň poznala spoustu báječných lidiček, čehož si nesmírně vážím. Díky své práci jsem se nechávala vtáhnout do jiných životů a času věnovaného této práci nelituji,“ dodává spokojeně Milena Marečková.

Zdroj: Deník / Zdeněk Skalička