„Zastavují mě lidé na ulici,“ říká o novém unikátním projektu divadelních tašek herečka Jitka Hlaváčová

Jitko, jak tě napadlo vyrobit speciální divadelní tašky?

Vlastně jsem tento nápad vyrobit tašky s logem Slováckého divadla měla už delší dobu. Ale nejvíc mě „nakoplo“, když jsme v divadle začali prodávat originální divadelní ponožky, to jsem si řekla, že do toho půjdu. Původně jsem chtěla vytvořit tašku z kostýmů, které už nehrají, aby byla taška celá recyklovaná. Pak mi ale došlo, že se bude připravovat muzikál Chicago a napadlo mě, že by to mohlo být taky originální, protože kostýmy jsou z krásných materiálů, převážně flitrů a je to opravdu působivé. Tak jsem se rozhodla, že vyrobím tašky přímo k chystané premiéře Chicaga.

Řemeslné zpracování tašky jsi zvládla sama nebo jsi tuto práci někomu svěřila?

Poprosila jsem o spolupráci naši divadelní krejčovou Pavlínku Kočvarovou, protože já šít na stroji opravdu neumím (směje se). Pavlínka našila tašky ze základní černé látky, na které jsem pak já ručně přišívala logo našeho divadla.

Kolik kusů tašek už se stihlo vyrobit a budou k dostání jen na premiéře Chicaga?

S manažerkou divadla Jitkou Honsovou jsme se domluvily, že prozatím vyrobíme pět originálních kusů, každý je samozřejmě jiný. Ale začíná to vypadat, že poptávka bude převyšovat nabídku. Zájem je obrovský. Dokonce už mě zastavují lidé na ulici, tedy převážně dámy, a říkají, že by tu naši divadelní tašku chtěly (úsměv).

Jak si se zvýšenou poptávkou poradíš?

To zatím nevím. Výroba tašek není úplně jednoduchá. Zrovna u látek z Chicaga, kde jsou převážně flitry a korálky, které se musejí nažehlovat, lepit a ručně přišívat, se výroba takové jedné tašky protáhne na několik hodin i dní.

Uvažujete v divadle i o nějaké jiné příležitosti, která by byla důvodem k nové kolekci tašek?

Ano, i o tom přemýšlíme. Další příležitostí výroby originálních tašek by měla být jubilejní 500. repríza Rychlých šípů. To bych se jich možná dalo vyrobit víc, protože látky kostýmů Rychlých šípů nejsou na přišívání tak náročné (směje se).

Takže každá taška bude mít vlastně svůj divadelní příběh.

Přesně tak. Chtěli jsme zachovat motiv loga z látek přímo z divadelních kostýmů. Počítáme ještě s tím, že by se konkrétní herec, z jehož kostýmu je logo na tašce vyrobeno, nechal s touto taškou vyfotit, takže by majitel měl kromě originální tašky ještě tuto vzpomínku.

Vypadá to, že výroba takové tašky vyžaduje určitou zručnost a hodně trpělivosti. Vedl tě někdo v mládí tímto „manuálním směrem“?

Mě vždycky bavily ruční práce, maminka mě k tomu vždycky vedla. Umím plést, háčkovat a vyšívat. S výjimkou šití na stroji (úsměv). Co se týče nápadu na výrobu divadelních tašek, líbilo se mi, že se zbytky látek nevyhodí a nějak se zužitkují. Vzhledem k dnešní přemíře plastů a omezování plastových tašek jsem si řekla, že ta naše látková by mohla být třeba vhodnou alternativou. A samozřejmě mě hřeje pocit, že uvidím někoho na ulici s taškou s logem Slováckého divadla a řeknu si, že jsem třeba i já přispěla k tomu, aby se o nás zase vědělo trošku víc. 

Jitka Hlaváčová Oblíbená herečka a držitelka několika cen se do povědomí diváků dostala hned na začátku své divadelní kariéry jako jedinečná Liška Bystrouška ve stejnojmenné inscenaci režiséra J. A. Pitínského. Od té doby ale vytvořila celou řadu výrazných postav, momentálně ji diváci mohou vidět například v komedii Úča musí pryč!. V těchto dnech jde do finále příprava muzikálu Chicago, kde ztvární postavu vězenkyně Mony. Jitka je vdaná, s manželem vychovávají syna Mikuláše.

Autor: Blanka Šmejdovcová