v jejíchž lavicích prožilo několik generací žáků svá nejlepší dětská léta a za jejími katedrami stály stovky kantorů. Protože každá oslava výročí má v sobě trochu nostalgie, začíná huštěnovická kronikářka vzpomínat na roky dávno minulé.

„Koncem 17. století byla v obci ustavena škola. Prvním učitelem byl vysloužilý voják Jan Vilém Sanfort, který vyučoval v domku číslo dvě. V roce 1802 měla škola 68 žáků. Jejich počet se zvyšoval, a proto byla zřízena nová učebna v místní hospodě," vrací se o víc než dvě století zpět Alena Bazalová.

Při velkém požáru obce lehla škola popelem, ale Huštěnovičtí za přispění velehradského velkostatku vybudovali první skutečnou školu uprostřed návsi, na jejímž místě ale dnes stojí radnice.

„V roce 1884 navštěvovalo zmíněnou školu 181 žáků a stala se nevyhovující. O dva roky později dala okresní školní rada souhlas k postavení nové budovy. V dubnu roku 1888 rozhodl obecní výbor v tajném hlasování, že bude postavena nová budova na čísle 72," zabrousí ve vzpomínkách o 125 let zpátky kronikářka.

Ale to už vstupujeme do jedné z tříd, dočasně připomínající minulost. Je vybavena historickými dřevěnými lavicemi, zapůjčenými ve Slováckém muzeu, obrazy a učebními pomůckami, jimiž byla huštěnovická škola vybavena v první polovině 20. století.

„S paní ředitelkou Šimíkovou jsme ty poklady našly na půdě školy a rozhodly jsme se, že je tam nenecháme a ukážeme je široké veřejnosti," svěřila se Alena Bazalová.

Mám chuť ty lavice pohladit, jako bych hladil po hlavě děti, které v nich kdysi sedávaly. Kolik příběhů by ty staré lavice, chcete-li škamna, a historické školní pomůcky asi mohly vyprávět. Dokonce i dnešní učitelé na ně hledí s obdivem, protože jejich funkční parametry v mnohém daleko překonávají to, v čem se učí dnešní děti. I když budova školy nepůsobí zvenčí tím nejlepším dojmem, volá už po novém hávu, interiéry nejenom na mě působí velice příjemně.

„Během července proběhly ve škole rozsáhlé stavební úpravy. Byla provedena generální rekonstrukce elektroinstalace, oprav se dočkala sociální zařízení, aby splňovala veškeré požadavky, které ukládá vyhláška. Byl vybudován a zařízen nový kabinet pro paní učitelky," vypočítává ty nejdůležitější úpravy ředitelka školy Jitka Šimíková.

Podotýká, že školu dnes navštěvuje 28 dětí a výuku v ní zajišťují čtyři učitelky. Do mateřinky, která spadá do její kompetence, přivádějí rodiče denně 24 předškoláků.
Pozornosti všech návštěvníků školy, tedy i mé, nemůže uniknout výstava 130 slabikářů a čítanek ze sbírky Zdeňky Markovičové z Vyškova, jediné sběratelky slabikářů z různých zemí světa v Česku. Jsou tu k vidění neuvěřitelně cenné exempláře z Afriky, Ameriky, Asie a Evropy.

„Můj první slabikář mě provázel školním rokem 1984 až 1985. Myšlenka sbírat slabikáře mě napadla před dvanácti lety, během mého působení v zahraniční misi v Kosovu. Chtěla jsem si ponechat nějakou vzpomínku na kosovskou kulturu a školství a něco si na památku přivézt do Čech," rozpomíná se na začátky své sběratelské dráhy Zdeňka Markovičová.

V malé trafice v Podujevu jí padl do oka slabikář, který zakoupila a stal se tak prvním exponátem její sbírky.