Držíc se za ramena a propojeni pětimetrovým kančůchem, jak se ve Vlčnově říká žile, tataru, šmigrusu, kocvaru či pomlázce, z plna hrdla prozpěvují do jarně se probouzející krajiny. Vzápětí už vyplácejí Šimonovu maminku Olgu. Ta každého odměňuje mašlí.

Přitočí se k ní i harmonikář: „Oli, aj mně jednu uvaž, aby mi moja věřila, že sem tu býl." Harmonika však není jediným nástrojem, který legrúty při zpěvu doprovázejí.

Dva z nich, David Cagula a Honza Knotek oživují chorál dospívajících hlasů o tóny dvou viol. Tatínek Šimona Mirek mezitím rozlévá štamprlky slivovice.

„Otevřel jsem dnes tu, ročníku 1998, kdy jste se kluci narodili, a je to jedna z mých nejlepších. Druhý vzorek je z roku 2005, kdy se narodil Šimon. Tak na zdraví," vybízí k přípitku s úsměvem ve tváři.

A když harmonikář zpustí: „Nebudeme vodu pít, nebudeme vodu pít, máme dobré vínko, milá Katarinko, budeme sa dobre mít," už se točí Šimonovi rodiče v tanečním kruhu na dvorku a postupně se s jeho maminkou Olgou pouští do tance i někteří legrúti.

A pomalu nastává čas odchodu za první z osmi děvčat, kam rozevlátí členové budoucí královské družiny v čele se svým desetiletým vládcem míří – ke Kateřině Vaculíkové…