V minulosti se dařilo jak se soubory tak se sólisty (a byly mezi nimi legendy jako třeba Dušan Holý, Luboš Holý, František Okénka, Luboš Málek a další) domluvit, aby ve svém repertoáru tematiku vína našli.

Autor letošního pořadu Rudolf Danajovič nazval svůj program „Vinotéka u búdy" s podtitulem „folklorní pořad povinně o víně tradičně i netradičně".

Z dvouhodinového programu bohužel nejvíc asi vyplývalo to "povinně", možná i „tradičně i netradičně"…

O víně se ale mluvilo jen (občas) v komentáři Ladika Šimečka a pak se na jevišti ještě objevil stolek se skleničkami a čtyřmi sedmičkami, z nichž si účinkující občasi připili.

Jinak byl celý program seskládán bez větší gradace z efektních (naštěstí) hudebních (skvělá Jitka Šuranská s triem a dívčím sborem), tanečních a scénických čísel (Dolina Staré Město, hradišťská Cifra Lenky Kraváčkové a pražská Rosénka - Hrozénka s cimbálovými muzikami)

. To samo o sobě by dalo dohromady pěkný pořad (nikoli ovšem o víně - víno se objevilo v jediné písni Jitky Šuranské), kdyby nebyl narušen trapnými exhibicemi tzv. „imrovizačního divadla" Poleno Impro (název je skutečný, není míněn ironicky), což je jakýsi odvar už tak pochybné „Partičky".

A mohu potvrdit, že ani víno a burčák nepomohly naladit diváky, aby byli k jejich produkci vstřícní.

Seděl jsem mezi nimi… A trpěl…

Na konci pořadu byly čtyři sedmičky prázdné - takže vlastně to byl přece jenom pořad o víně… (Přiznávám se, že jsem v rámci programu dostal od Ladika Šimečka deci vína - seděl jsem v první řadě…)

Autor: Miroslav Potyka