O poslední listopadové sobotě, šest dní poté, co uplynulo 107 let od smrti Václava Renče, se uskutečnila na Velehradě II. literární pouť, která byla věnována odkazu života a jeho díla. Pozvání na ni přijal Renčův syn Ivan (81), český spisovatel a režisér, otec režiséra Filipa Renče.

O životě a díle Václava Renče besedovali s jeho synem Ivanem, jehož největším úspěchem byl snímek Loutka, přítel člověka, za nějž byl v roce 1982 oceněný Zlatým medvědem na Berlinále, někdejší rozhlasový redaktor Michal Ježek a koordinátor kulturních aktivit a veřejných vztahů velehradské farnosti Petr Slinták.

Život Václava Renče nebyl snadný. Za své kritické postoje vůči demokratickým poměrům v Československu, které dával najevo v období Druhé republiky, byl po válce vyloučen ze Syndikátu českých spisovatelů. V roce 1951 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu byl nevině odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl ale změněn na 25 let vězení. Propuštěn na svobodu byl v roce 1962 a rehabilitován posmrtně v roce 1990. 

V podání herce a laického člena řádu dominikánů Miroslava Částka zazněla v historickém Zimním sále Stojanova gymnázia Velehrad Renčova báseň z bibliofilského vydání Pražská legenda.

„Renčovo dílo je prodchnuto vřelou zbožností. Ve svém repertoáru jsem měl často duchovní pořady od Václava Renče, a to Popelku Nazaretskou, báseň Císařův mim a Pražskou legendu,“ svěřil se Miroslav Částek (81), který se půl století věnoval divadlu. Jako herec začínal ve Státní divadle Brno, poté hrál v Národním divadle Brno a řadu let se věnoval svobodnému povolání, a to divadlu jednoho herce.

Literární poutí na Velehradě byl alespoň v malém splacen dluh, který k Václavu Renčovi česká kultura stále ještě má.