Přesnější označení je „písničkář". V jeho textech je zase cítit inspiraci V+ W, ale třeba i Jiřím Suchým. A Plíhal je v tomto směru jejich zdárným nástupcem, neboť jeho texty jsou plné neopakovatelné a kouzelné poetiky, moudrosti, lásky a především laskavého humoru.

Ve svých písních je až geniálně stručný a přitom výstižný. Melodie jsou vesměs jednoduché, ale zároveň chytlavé.

V textech neplýtvá slovy, o to víc je výstižný a trefný, a nádherně si pohrává s jazykem. Plíhal je také zdatným kytaristou a to všechno dohromady dává neopakovatelné kouzlo jeho písničkám, při kterých s interpretem prožíváme jeho trable, melancholii i lásku.

Karel Plíhal zpravidla prokládá pauzy mezi písněmi krátkými básničkami, či spíš rýmovačkami. Ty mají podobný náboj, jako jeho písňové texty. Někdy jsou to i aforismy nebo zvolání a častou jsou hodně odvážné a „pikantní".

Plíhal ale ani těmito zbytečně neplýtvá, zná tu pravou míru a nikoho neuráží (spousta těchto říkanek vyšla knižně v roce 2006 pod názvem „Jako cool v plotě", kde je doprovází ilustrace Miroslava Bartáka).

Plíhal je ve své tvorbě a při svých vystoupeních pořád ten plachý, citlivý a hravý kluk, který se ale umí i odvázat. A v tom je naprosto výjimečný. Dívá se na svět s nadhledem a ironií, umí být i sebekritický. Možná málokdo ví, že Plíhal je i hudební režisér a že složil hudbu pro několik divadelních inscenací.

Na koncertech hrává i písničky z alba Nebe počká, které je výběrem z písňového díla Josefa Kainara a kde jen potvrzuje svůj smysl pro jedinečnou životní poetiku. Plíhal svojí tvorbou už od začátku osmdesátých let minulého století rozdává radost a lásku, city tolik potřebné v dnešním životě.

Nepochybně je schopen jimi naplnit i velký sál uherskobrodského Domu kultury ve čtvrtek 5. března od 19 hodin večer, ať už se on anebo posluchači nacházejí v jakémkoliv rozpoložení. Takže snad na shledanou na jeho koncertě.

JAKUB JORDÁN