Novotným přinesl Ježíšek obě dcery

Když se měla herečka Tereza Novotná zamyslet nad svými nezapomenutelnými dárky, měla okamžitě jasno. „Obě dcery, které jsme si ‚naježili', jsou prosincové, s Dorotkou jsem dokonce i přes Vánoce byla v porodnici,“ jmenuje dárky z nejkrásnějších. A přesně si pamatuje i ten, u kterého Ježíšek šlápl vedle.

„Kdysi jsem našla pod stromečkem hrnec papiňák. Ač vařím často a někdy i ráda, tenkrát jsem na tento typ dárku nebyla připravená,“ směje se.

Jitku Hlaváčovou rozplakal měkký dárek, František Maňák ho měl za podezřelý

Takzvaně měkké dárky děti moc neoceňují, většinou totiž ukrývají oblečení, se kterým není pořádná zábava. Ne tak Jitka Hlaváčová.

„Největší radost mi udělala červená košile. Tu jsem si strašně moc přála, ale doma pod stromečkem jsem ji na Štědrý den nenašla. O to větší překvapení bylo, když jsme přijeli k babičce a tam jsem ji našla. Radostí jsem i plakala,“ vzpomíná herečka, která se letos probojovala do nejužší nominace na Cenu Thálie za roli Kostelničky v Její pastorkyni.

To František Maňák se řadil k dětské většině.

„Snad jako každé dítě jsem neměl úplně radost z měkkých dárků. To jsem poznal už přes balicí papír a takový dárek se rozbaloval jako poslední,“ směje se dnes.

Ježíšek měl Františka ale dobře přečteného a nadělil mu i dárky, které ho opravdu potěšily.

„Největší radost jsem měl z prvního počítače. To si pamatuju, že jsem začal běhat po bytě, jako kdyby do mě střelili,“ svěřuje se.

U Vacků i Kubáníků těšil Hurvínek

Jako kluci se ještě neznali, jedno už je ale spojovalo. Jak David Vacke, tak Josef Kubáník si pod stromeček přáli to samé – nosiče s legendární českou postavičkou.

„Vždycky mě potěšily knížky a gramofonové desky s Hurvínkem,“ říká Josef, představitel Dlouhého Bidla v Rychlých šípech. A David „Mirek Dušín“ Vacke se přidává.

„Těch trefených dárků, které se mi vryly do paměti, je víc. A pokaždé to byla gramodeska s novým Hurvínkem. Přimlouval bych se u všech rodičů, aby svým dětem také dopřáli tu záplavu moudrosti, pestré slovní zásoby a vtipu v geniálním podání Miloše Kirschnera,“ říká David Vacke.

„Kéž bych je mohl dostávat dál,“ vzpomíná David Vacke na „nevhodné“ dárky od tatínka. Když bylo Davidovi Vackemu skoro patnáct let, dostal od táty, který byl už vážně nemocný, poslední dárek, menší model auta.

„Měl jsem tehdy pocit, že už se to pro mě v tom ‚pokročilém' věku moc nehodí… A přitom bych dal nevím co za to, kdybych od něj mohl podobně ‚nevhodné' dárky nacházet pod stromečkem i o dalších svátcích,“ uzavírá vzpomínání.