Na čí straně je pravda? Je lepší mlčet nebo promluvit? A vyplatí se obhajovat pravdu a bojovat proti lži? To je jen pár otázek, na které musí hlavní hrdina Tomáš Stockman v podání Tomáše Šulaje najít odpověď.

Tmáši, co vám proběhlo hlavou po přečtení hry?

Že bude pořádná fuška naučit se tolik textu a říct ho potom tak, aby mu diváci rozuměli, protože některé pasáže o morálce, právu a svobodě jsou hodně těžce napsané a musí se v nich hledat podstata a tu správně zinterpretovat.

O čem je příběh Nepřítele lidu právě pro vás?

Pro mě je příběh o hledání pravdy a o tom jak může být pravda zinterpretovaná několika různým způsoby. A dále o tom, jak masa a lid a dav dokáží překřičet morálku a pravdu a přimknou se k názoru toho, kdo umí ten svůj postoj hlasitěji vykřičet a tím je vlastně zmanipulovat. Je to velmi aktuální téma a v současné době se mě osobně hodně dotýká.

Ibsen v Nepříteli lidu kritizuje morálku, maloměšťáctví. Dá se v něm najít nějaká paralela k dnešku?

Ano, dá, myslím, že to, co napsal před sto lety, bylo, je a bude aktuální pořád. Lidi se dají velmi dobře zmanipulovat a jen málo kdo to prokoukne, že je manipulován, ať už záměrně nebo nevědomě. Myslím, že by si člověk měl uchovat racionální uvažování, bystrý úsudek a ne bezmyšlenkovitě papouškovat názory druhých.

Co bylo při studiu role nejtěžší?

Právě zmiňovaný text, který je někdy až politicky agitátorský a je potřeba v něm najít logickou podstatu a říct ho pak na jevišti tak, aby z něj byli patrné Ibsenovy myšlenky.

Bijete se i vy osobně za pravdu?

Ano biju a někdy je to velmi těžké. Naprosto Tomášovi Stockmanovi rozumím.

S režisérem Zdeňkem Duškem nespolupracujete poprvé. Jaký je režisér?

Spolupráce je víc než báječná. Je to režisér, který přesně ví, co chce, zbytečně nemluví a jeho připomínky jsou vždy věcné, logické, inspirující a já jako herec okamžitě pochopím, co se po mě chce a snažím se to splnit.

Diváci vás znají z rolí komických, muzikálových, i z postav dramatických. Která z hereckých poloh vás profesně láká víc? Nebo vás přitahuje právě ta rozmanitost?

Láká mě rozmanitost, v poslední době jsem obsazován spíše do rolí dramatických. Ale řekl bych, že mám rád postavy, které mají vývoj a které jsou něčím interesantní, které v sobě něco řeší. A může to být postava jak vážná tak komická, ale hlavně musí být patrné a opodstatněné její jevištní jednání. Nelíbí se mi samoúčelné se kopání do zadku (v komediích ) a ve vážných věcech, když je z herce cítit, že neví, co hraje.

Co byste chtěl, aby se divákům honilo hlavou poté, co budou odcházet z Nepřítele lidu?

Asi by si měli uvědomit, jak je jednoduché někoho odsoudit a někoho zmanipulovat.

Inspirováno skutečnou událostí

Drama o lázeňském lékaři, který zjistí, že voda v lázních je zkažená a má na zdraví pacientů špatný vliv, je inspirováno skutečnými událostmi. Ibsen se inspiroval tématem lázeňského maloměsta a zkušenostmi otce teplického rodáka Alfreda Meissnera. Ten mu vyprávěl příběh svého otce, lázeňského lékaře. Lékař Eduard Meissner zveřejnil informace o choleře, která se roku 1832 v Teplicích objevila. Události, které následovaly, ho málem stály život. Reakce místních byla bouřlivá, házeli po něm kameny. Důvod byl prostý - město opustila nejváženější a nejbohatší klientela. Meissnerovi – na rozdíl od Tomáše Stockmanna – byl osud příznivěji nakloněný. Po opuštění Teplic udělal kariéru v konkurenčních lázních, v Karlových Varech.

Práce s režisérem Duškem je snem každého dobrého herceZdeněk Dušek je pro diváky Slováckého divadla velmi známým režisérem. Poprvé se zde představil ihned po ukončení studia, když v roce 1993 režíroval Hru lásky a náhody. Ačkoliv spolupracuje s mnoha divadly po celé republice, do Slováckého divadla se rád vrací.
Režisér Zdeněk Dušek.Uherskohradišťští diváci dodnes vzpomínají na jeho ztvárnění psychologického dramatu Sklenění zvěřinec, proslulé drama Šest postav hledá autora, nebo Očištění, jež získalo Cenu Alfréda Radoka za nejlepší poprvé uvedenou českou hru. S uherskohradišťskou scénou navíc nastudoval komedii Nájemníci, která se těší velké divácké oblibě už téměř tři roky. A co říkají herci na spolupráci s Duškem?
„Zdeněk je precizní, nic lepšího nevymyslím. Pracovat pod jeho vedením je pro mě velká radost a ještě větší pocta," usmívá se David Vaculík a Pavel Hromádka jej doplňuje: „Je režisérem, který má věci velmi promyšlené. Který herce opatrně a psychologicky a cílevědomě vede a směruje. Je jedním z režisérů, k nimž má herec téměř bezmeznou důvěru," nešetří chválou Hromádka. „Myslím, že spolupracovat se Zdeňkem, je snem každého dobrého herce," uzavírá představitel hlavní role Tomáš Šulaj.

Autor: Josef Kajetán