Když vyrůstal v prostředí ateliérů svých rodičů, Pavla a Marty, rovněž malířů, sdílel podobné životní hodnoty a přístup k umění. A tak se přirozeně stalo, že v jisté míře navázal na jejich tvorbu, protože měl shůry daný genetický talent na malování. V roce 1997 vystudoval Soukromou střední uměleckou školu designu v Praze u akademického malíře, profesora Jaroslava Kláta.

„Charakteristiku obrazů a malířský styl svého syna bych zařadil do kategorie lyrického expresionismu. Malba je dravá, hodně strukturovaná, pak kontrastně přechází v hladké plochy a jemný detail," prozradil svůj názor na způsob synovy malby akademický malíř Pavel Vavrys.

Dodal, že na abstrahovaném pozadí jeho obrazů se nacházejí četné fragmenty, z nichž prosvítají reálné předměty, postavy či symboly.

Pod obrazy se nepodepisují jen Martinovi rodiče, ale i jeho sestra Markéta Möllerová Vavrysová.

„Já si myslím, že táta je v malování nejsilnější člověk a jsme jím dodnes všichni ovlivněni," prohlásil Martin Vavrys. S pousmáním se ve vzpomínkách vrací do svého dětství. Malířem se prý chtěl stát už ve svých pěti letech. Svůj obrázek se odhodlal prodat své dětské lékařce Marii Vojtové z Uherského Hradiště, když mu bylo osm roků.

Martin Vavrys maluje ženské akty, krajiny i abstraktní témata. Velké pozornosti se těší na Velehradě jeho obrazy Zamyšlení, Insurgent, Život divadlo, Toužení, Předjaří, Opuštěná dílna či Harmonika.

„Své malířské kreace si občas ověřuji i plasticky. Svařované obrovské železné plastiky jsem začal tvořit před patnácti lety. Na výstavě ve Velehradě se prezentuji dřevěnou plastikou Pramen poznání a železnou sochou s názvem Agentka z amerického televizní seriálu," dal k dobru Martin Vavrys, podle kterého jsou svařované sochy většinou vytvořeny z kusů, které si přinese ze sběrných surovin. Při tvorbě soch je úplně svůj, byť jde o dost specifický umělecký obor.

Od roku 1994 vystavoval Martin Vavrys svá díla v mnoha městech Česka, ale také v německém Sonnenbergu, v Ruském kulturním centru a Citibank v americkém

Washingtonu. V architektuře se realizoval v roce 2004 obrazovou výzdobou v pražském Pachtově paláci a o tři roky později vytvořil barový pult Retardér ze svařovaného železa pro Bar Hoppallaaa v Praze. Před dvěma roky byl na prvním místě v kategorii Výtvarné a užitné umění v Městské části Praha 1.