Na prknech, co znamenají svět staroměstského společensko-kulturního centra, mohl ochotnický ansámbl po dvouletém zkoušení zúročit svou snahu, představit se divákům veselohrou Můj dům, můj hrad, s podtitulem Bezduchá komedie s duchem.

„Děj spíše pohádky, který se odehrává na středověkém hradě, přenesl diváky ze středověku do současnosti, takže byli svědky, co všechno se může stát, když někdo zdědí hrad. Hra není akční, je založená hlavně na vtipných dialozích. Také přítomnost nadpřirozené bytosti, ducha Huberta, tam vnesla komické situace,“ zasvěcuje do prvotiny své hry režisérka Anna Hudáková, rodačka ze slovenské Žiliny, žijící čtyřiadvacet let s rodinou ve Starém Městě.

Skvělé a vděčné publikum, které zaplnilo sál společensko-kulturního centra, mohlo v průběhu premiéry zapomenout na starosti všedního dne, nechat si veselohrou v podání ochotníků rozdávat radost a dobře se bavit.

„Nic se nevyrovná pocitu při pohledu na rozesmáté tváře diváků, kteří po skončení veselohry aplaudují vestoje. Potěšil nás také první muž Starého Města Josef Bazala, který přišel účinkujícím poděkovat a přinesl jim velký dárkový koš plný dobrot, paní režisérce kytici květů,“ řekla s nadšením vedoucí sokolského divadla Olga Antošová.

Hold vzdala autorce a režisérce hry Anně Hudákové, která psala scénář přímo na tělo ochotníků.

„S trochou nadsázky se dá říct, že čtrnácti ochotníkům, kteří ve hře účinkovali, šila role na míru. Také se zhostila, jako už poněkolikáté, návrhů a výroby kostýmů. Za to jí patří obdiv a poděkování celého souboru,“ vysekla paní Aničce poklonu Olga Antošová, která si ve hře zahrála roli Hermíny Vonprsové, dědičky hradu a jeho nové majitelky.