„Stříháme zde záznam z koncertu, ve kterém účinkují Filharmonie Brno, Hradišťan a nejrůznější hosté. Mělo by z toho vzniknout album,“ uvedl Pa〜v〜lica. Hostem byla také skupina Altaj Kai z jihozápadního Sibiře z Republiky Altaj, ležící mezi Čínou, Kazachstánem a Mongolskem.

V jakém duchu jste napsal skladby k tomuto projektu?

Chvění je suitou dialogů, které jsou uvedeny nejrůznějšími směry. První je dialog básnický, ve kterém jsou zhudebněny básně Vladimíra Holana a Jana Skácela. Ostatně z veršů Vladimíra Holana „co je beze chvění, není pevné…“ je odvozen i název celé suity. Další je dialog s minulostí. Tam jsem zhudebnil jedny z nejstarších textů naší kultury, například staroslověnský text sv. Cyrila z roku 868 nebo staročeský z počátku 14. století z předmluvy Dalimilovy kroniky. Zcela jiný je zase etnický dialog, v rámci něhož vystoupili altajští hosté. Posledním je dialog o naději, který má být závěrečným sdělením a shrnutím celé suity chvění.

Jaké je to sdělení?

Že naději na dialog máme vždy a všichni.

A s čím vystoupili altajští hosté?

Měli svůj blok se zpěvem kaichi, což je druh hrdelního alikvotního zpěvu, pak zahráli společně s Hradišťanem a jistým vyvrcholením etnického dialogu byla skladba s altajskou poezií pro Altaj Kai, Hradišťan a symfonický orchestr, v tomto konkrétním případě to byla Brněnská filharmonie s dirigentem Petrem Altrichterem.

Koho měla deska oslovit?

Nejspíš asi ty, kteří poslouchají vážnou hudbu a world music, ale to nevylučuje, že nemůže oslovit folkové a jiné příznivce. Bude–li deska dobrá, svůj okruh posluchačů si najde.

Myslíte si, že by se nějaké skladba mohla uchytit v hitparádách, třeba jako Kamínek na dlani z vašeho posledního alba?

On tam dokonce zazní i Kamínek na dlani, ale v jiné verzi než na albu Hradišťan – live. Já jsem tuto báseň Jana Skácela zhudebnil dvakrát a obě varianty jsou natočeny se symfonickým orchestrem.

Které skladby z nového projektu si nejvíce ceníte?

Asi z části dialogů s minulostí „Otvéšťa Filosof Konstantin“ nebo „Altajské nebe“ z etnického dialogu.

Proč jste se rozhodl desku sestříhat ve studiu v Bojanovicích?

V minulosti jsem desky natáčel a stříhal různě. V Brně, Praze, Zlíně, Uherském Hradišti, mám zkušenost i se starým studiem v Bojanovicích. Tímto novým studiem jsem velmi příjemně překvapen. Projekt Chvění je hodně náročný, účinkuje v něm nejen Filharmonie Brno, Hradišťan a Altaj Kai, ale také skupina bicích nástrojů Jumping Drums a německé klavírní duo Wursching. To vše bylo třeba nejdříve živě natočit a pak ve studiu sestříhat a smíchat. Vždyť celý koncert je zaznamenán téměř v padesáti stopách. A Tonstudio pana Rajchmana všechny tyto nároky splňuje a navíc je tu krásné prostředí, ve kterém je radost pracovat.

Jaké vůbec máte vzpomínky na zdejší kraj a na Hodonínsko?

V dobách, kdy jsem se víc zajímal o lidové písně a jezdil po regionech, jsem toho i tady zažil hodně. Vzpomínám rád na výlety do Prušánek, Dolních Bojanovic, Mikulčic a také na kouzlo tohoto kraje, výborné víno a krásné písničky.