„Impulsem pro výběr hry bylo určitě sto let od vzniku republiky, která se na ni odvolává, ať už přímo či nepřímo. Sto let je doba dlouhá tak akorát, abychom se na ni mohli podívat s kritickým odstupem. Nechceme hru politizovat ani se jí vysmívat, ponecháme i původní postavy. Chceme se ohlédnout za zdánlivě samozřejmou součástí českých, nejen divadelních, dějin,“ uvedl na zahajovací zkoušce režisér.

O Fidlovačce se mnohokrát psalo jako o hře umělecky bezcenné, neschopné života na moderním jevišti. „Hodnocení, jestli tato hra má, nebo nemá umělecké kvality, bych si nechal na později. Tyhle věci hodně souvisí s módou, s dobovou preferencí. Proto tu hru ostatně chci dělat. Abych zjistil, jestli je dobrá,“ doplnil Michal Zetel.

Zahajovací zkoušky Fidlovačky se zúčastnil také český spisovatel a odborník na Josefa Kajetána Tyla Ladislav Čumba. S divadelníky pohovořil zábavnou formou nejen o autorovi hry včetně zajímavých intimních detailů z jeho života, ale také o době, ve které hra vznikla.

Výpravu k inscenaci vytvoří Eva Jiřikovská, scénickou hudbu skládá Mario Buzzi a pohybové spolupráce se ujme David Strnad. V inscenaci se objeví podstatná část souboru spolu se dvěma mladými hereckými posilami, Pavlem Šupinou a Františkem Maňákem, a také živá kapela. Píseň Kde domov můj, kterou ve hře zpívá slepý houslista Mareš, divákům představí doyen souboru Vladimír Doskočil. Premiéra Fidlovačky je naplánována na sobotu 15. září.

O Fidlovačce

Divadelní hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, jak zní celý její název, byla poprvé uvedena 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle v Praze. Knižně byla vydána v roce 1877. Ve hře se objevuje píseň Kde domov můj, která se později stala českou hymnou. Ve hře ji zpívá slepý houslista Mareš. Autorem písně je český hudebník, dirigent a hudební skladatel František Škroup.

Fidlovačka byla oblíbená jarní slavnost pražských ševců, která se každoročně konala po Velikonocích v Nuselském údolí u potoka Botiče v Praze Nuslích. Její název byl odvozen od ševcovského nástroje zvaného fidlovačka, který ševci používali k hlazení neboli fidlování kůže při výrobě obuvi. Symbol této slavnosti představovala břízka ozdobená věncem z jarních květů, stuhami a malovanými kraslicemi. Na vrcholku břízy byla připevněna ševcovská fidlovačka.

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Od roku 1822 studoval staroměstské Akademické gymnázium v Praze, roku 1827 odešel pokračovat na gymnázium do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia (1828) začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil.

V roce 1833 spoluzaložil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně. Bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy a během své čtyřleté existence se zde konalo 25 představení především domácích dramatiků. Od roku 1842 působil jako režisér a dramaturg v Novém divadle v Růžové ulici.

V roce 1835 dal dohromady ochotnickou společnost, která hrála české hry ve Stavovském divadle. Roku 1846 odešel do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik. Ředitelem Hofmanem byl pověřen řízením českých představení. V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu, byl nazýván miláčkem českého národa. V této době působil také jako organizátor českého kulturního života.

Josef Kajetán Tyl měl také velice zajímavý osobní život. V roce 1839 se oženil s herečkou a zpěvačkou Magdalenou Forchheimovou, se kterou čekal dítě. Dítě se ale narodilo mrtvé a Magdalena již po tomto těžkém porodu další děti mít nemohla. Záhy navázal intimní poměr s Magdaleninou mladší sestrou Annou Forchheimovou-Rajskou. Tak vznikl podivný manželský trojúhelník se dvěma sestrami. Se svou milenkou Annou nakonec zplodil devět dětí, které vychovávala manželka Magdalena.


zdroj: wikipedie