Režisér Robert Bellan: „Je fajn vidět, že práce u divadla má smysl"

Roberte, co říkáte na tak vysoká čísla?

Je fajn vidět, že nějaká práce u divadla má dlouhodobější dopad a smysl. Zvlášť u divadla repertoárového a regionálního, kdy se každou sezónu nově zkouší poměrně velký počet inscenací.

V čem je podle vás jedinečnost komedie 1+2=6?

Tak jako u každé úspěšné inscenace musí do sebe zapadnout několik faktorů: kvalitní hra, správné obsazení, sehraný tvůrčí tým, úspěšná realizace. Což se, při vší skromnosti, myslím, podařilo. V případě této inscenace bych ale zvlášť podtrhl neotřelý nápad dramaturgie spojit dvě Cooneyho hry do jedné. Sledovat postavy z první poloviny po dvaceti letech i s jejich potomky v polovině druhé, je myslím pro diváky překvapivě originální a zábavné.

Jak se komedie za tu dobu podle vás změnila?

Tak já doufám, že moc nezměnila. Je to typ komedie, kde nutný přesný tempo rytmus a řád. Samozřejmě jsou herci typu pana Kubáníka, kteří určitý prostor pro improvizaci dostávají, ke zděšení některých kolegů, a v některých místech k drobným změnám občas dochází.

Návrat maminek

Divácky oblíbená komedie 1+2=6 o záletném taxikáři a jeho dvou manželkách, které o sobě nemají ani ponětí, se rok nehrála. Proč? Představitelka jedné z hlavních rolí Jitka Hlaváčová totiž oznámila, že čeká miminko. Nebyla však jediná. V té době už na mateřské dovolené byly další dvě představitelky hlavních rolí Tereza Novotná a Pavlína Hejcmanová.

A tak divadelníci roční pauzy využili k renovaci scény a úpravě kostýmů a nyní se komedie na repertoár vrací. A jak se těší samotné představitelky hlavních rolí?

„Jestli se těším? Jasně, baví mě bavit, ale na roli Mary se prozatím nijak zvlášť nepřipravuji, prázdniny by to stejně z hlavy spláchly raz dva," směje se Tereza Novotná, jež má doma dvě holčičky – rok a půl starou Dorotku a starší Maričku.

Jitka Hlaváčová je na tom podobně: „Na 1+2 se těším moc. Hlavně jsem zvědavá, jak se mi to teď bude hrát, když už mám trošku i ty mateřské zkušenosti," usmívá se Jitka Hlaváčová, maminka téměř tříměsíčního syna Mikuláška. „A připravovat se začnu až po létě, na které se neskonale těším. Přípravu však podceňovat nebudu, ale snad jsem toho moc nezapomněla," uzavírá oblíbená herečka.

Už je to devět let

Komedie 1+2=6 měla premiéru v květnu roku 2010 a herci ji odehráli více než stokrát. I díky tomu se bláznivá hra plná překvapivých situací zařadila vedle Rychlých šípů a muzikálu Donaha! k nejúspěšnějším inscenacím Slováckého divadla v celé jeho sedmdesátileté historii. Jak na zkoušení vzpomínají herci?

„První čtená zkouška proběhla u režiséra Bellana na zahradě pod pergolou, byl začátek dubna, byla zima, seděli jsme v bundách u krbu, v kouři a rýpali jsme se v textu a mně to ne a nešlo číst a těšil jsem se, až se ‚prokoktám' k závěru hry," vzpomíná Zdeněk Trčálek, představitel záletného taxikáře Johna Browna, a dodává: „Ještě půl roku po té slavné zahajovací zkoušce mně text smrděl, jak čerstvě vyuzené prasečí rypáčky".

Podobné vzpomínky má i Josef Kubáník: „Každý jsme něco přinesli, Robertova manželka Šárka grilovala a u toho jsme si hru přečetli. Pořád jsme se smáli a říkali si, jak je možné, že někdo dokáže vymyslet takovou blbost a tak vtipně ji zpracovat," usmívá se při vzpomínce přestavitel Stanleyho Gardnera.

Obnovená premiéra komedie v hlavních rolích se Zdeňkem Trčálkem, Josefem Kubáníkem, Terezou Novotnou a Jitkou Hlaváčovou proběhne 27. září. Vstupenky jsou už v prodeji.

Autor: Josef Kajetán