„Jako každý rok tak i letos přivítáme prázdniny hraním pod širým nebem," říká ředitel slovácké scény Igor Stránský. „Tentokrát to ale bude výjimečné. Představení uvidí neuvěřitelný stotisící divák. Nikdy by mě nenapadlo, že budu svědkem něčeho takového," září spokojeností a pýchou na své herce ředitel Stránský, který mimochodem drží také jedno prvenství. Je nejdéle sloužícím porevolučním ředitelem divadla.

Ačkoliv režisér Robert Bellan Rychlé šípy nastudoval i v jiných divadlech, nikde neměly takový úspěch a nikde se nehrály tak dlouho. „Hradišťští herci jsou výjimeční. Mají nadevšecko rádi svoje divadlo, splní režisérovi ty nejstřelenější přání, všechno dělají s nadsázkou a kulišáckým úsměvem a navíc milují diváky. Tohle je odlišuje od ostatních herců v ostatních divadlech. Díky tomu jsou tak oblíbení," vysekl hercům poklonu režisér Bellan. A diváci? Před několika týdny si za herci přišla nechat podepsat knížku Rychlých šípů Bohdana Snopková a přiznala se, že komedii o Mirkovi Dušínovi a jeho kamarádech ten večer viděla už po dvacáté. Brzy poté, co se informace objevila na divadelním Facebooku se k ní začali přidávat další.

„Jé a já myslela, že tím, že jsme se sestrou byly na Rychlých šípech jedenáctkrát, jsme přeborníci. „Ta energie, která z herců jde k nám divákům je jako droga. Táhne nás do divadla pořád znova. Jsme pak nabití silou a neuvěřitelnou chutí pustit se do čehokoliv," vyznala se z lásky k inscenacím Slováckého divadla a Rychlých šípů zvlášť pětatřicetiletá Jiřina Svobodová.

Divadelníci začali vstupenky na Rychlé šípy pod širým nebem, kde jubilejního diváka přivítají a náležitě odmění, prodávat před několika dny. Ještě nejsou vyprodané, zájemci je dostanou na telefonu 572 554 455.

David Vaculík (vpravo) se skutečným Jindrou Hojerem.

David Vaculík (vpravo) se skutečným Jindrou Hojerem. FOTO: Deník archiv.

Představitel Jindry Hojera herec David Vaculík: Rychlé šípy budeme hrát, jak dlouho budou diváci chtít

Herec David Vaculík má plné ruce práce. Minulý týden dotočil roli v seriálu Ordinace v růžové zahradě, do toho připravuje bláznivou komedii Nájemníci a téměř každý večer hraje na jevišti Slováckého divadla. Během své kariéry se nejčastěji objevil v roli Jindry Hojera z Rychlých šípů. Za měsíc spolu s kolegy u komedie přivítají jubilejního stotisícího diváka. „Nejčastější otázka, kterou v souvislosti s Rychlými šípy dostáváme, je, jestli nás to pořád baví. Odpovídáme, že pokud to baví diváky, baví to i nás," říká spokojeně herec.

Pamatujete si na chvíli, kdy vás režisér Robert Bellan oslovil s nabídkou zahrát si v komedii Rychlé šípy?

Ano, bylo to před prázdninami v roce 2000 na parkovišti u divadla. Přišel za mnou s takovým nadšením, že se nedalo odmítnout, i když říkal, že počítá s deseti patnácti reprízami. Ale sliboval, že to bude legrace, tak jsem kývl.

Za těch bezmála třináct let se z vás už stal skutečný Jindra Hojer, že? Dokážete dostat ježka z klece, tedy onen hlavolam, který k Rychlým šípům neodmyslitelně patří?

(dlouhé ticho) Já nevím, jestli bych to měl říkat, ale asi bych to nezvládl. Asi před čtrnácti dny jsme hráli Rychlé šípy v Třinci a organizátoři nás požádali, abychom po představení divákům, kteří vyhráli jakousi soutěž, ježka v kleci předali. Celé dvě hodiny dárek ležel na stole v šatně a nikdo se k němu moc nehrnul. Takže v tom asi nebudu sám.

Kdy jste pochopil, že jste součástí mimořádné inscenace, která přepisuje dějiny Slováckého divadla?

Docházelo nám to s kolegy postupně. Nejdřív diváci začali vykupovat vstupenky u nás doma. Říkali jsme si, že je to tím, že nás znají a mají nás rádi. Ale pak jsme jeli třeba do Prostějova a tam vypukla po představení skoro panika, jak diváci dupali, hvízdali, tleskali. Nebo v Novém Jičíně. Skončilo představení a do zákulisí vtrhla skupinka studentek, které se dožadovaly fotek a podpisů tak vehementně, že jsem před nimi musel utéct do sprchy a držet dveře zevnitř, aby na mě nemohly.

Vy jste měl to štěstí, že jste se potkal se skutečným Jindrou Hojerem, tedy s doposud žijícím pánem, podle kterého Jaroslav Foglar před 75 lety chlapce, jehož hrajete, pojmenoval. Jaké to bylo setkání?

Když jsem se dozvěděl, že divadlo vypátralo žijícího Jindru Hojera a že to není jen shoda jmen, ale skutečný předobraz mé postavy, byl jsem trochu nervózní. Když jsme se viděli, tak pan Hojer napřáhl ruku a řekl: Dobrý den, já jsem Jindra Hojer. A já na to odpověděl stejně. Pak jsem pochopil, že on skutečně celý život žije z Foglarova poselství. Je velmi uctivý, milý, neodmítá podpisy, je čestný a stále vzpomíná na Foglara. Říkám si, že to musela být neskutečně silná osobnost, když takovým způsobem ovlivnila tolik lidí.

Během hraní jste se potkali s celou řadou dalších osobností. Jak na ně vzpomínáte?

Třeba s paní Hegerovou jsme točili v Praze na Kavčích horách pořad Pomozte dětem! Mě překvapilo, jak byla malinkatá. Na jevišti je to pokaždé královna a na ulici bych ji přehlédl. A krásně se při focení s námi styděla.

Na vašem představení byl taky Bolek Polívka…

Ano, to jsme byli v Brně v jeho divadle. Byli jsme z něj trochu nervózní a chodili jsme se škvírami v kulisách dívat, jestli se směje.

A smál se?

Moc a získal si nás všechny tím, že k nám po představení přistupoval jako kolega ke kolegům, rovný k rovným.

Za skoro třináct let od premiéry jste toho s Rychlými šípy zažili opravdu hodně. Jak dlouho je ještě budete hrát?

Pokaždé říkáme, že dokud budou komedii chtít vidět diváci, budeme ji hrát. A protože je neustále vyprodaná, tak to bude asi ještě hodně dlouho. (kaj)