Mohou však také nahlédnout prostřednictvím multimediálních prezentací do autorova života, včetně videozáznamu umělce přímo při tvorbě. Na velkoformátových panelech se pak příchozím nabízí unikátní průřez napříč uměleckou cestou tohoto mimořádného výtvarníka, který dávno přerostl náš region a dosáhl uznání evropského a světového rozměru. Mezi návštěvníky vernisáže nechyběli Olivovi přátelé, obdivovatelé jeho tvorby či příznivci ze zahraničí. Dorazil i někdejší trnavský arcibiskup Róbert Bezák, europoslankyně Michaela Šojdrová, nebo senátor Jiří Čunek. Úvodního slova se po jednom z iniciátorů výstavy, starostovi Aleši Mergentalovi, ujali biskup Josef Hrdlička a po něm Jaroslav Zapletal.

„Bylo pro mě úžasným zážitkem podílet se s Otmarem Olivou a jeho rodinou na přípravě výstavy Příběh sochy a mile mě překvapil ten velký počet lidí, kteří sem dnes přišli," nechal se slyšet Aleš Mergental, zatímco Michaela Šojdrová poznamenala, že nedocenila sílu Olivova díla, která na ni právě dolehla. Biskup Josef Hrdlička ve svém proslovu nezapomněl upozornit, že prvním velkým dílem Otmara Olivy byl oltář ve velehradské bazilice.

„Otmarovo umění nepostrádá tajemství. Naopak jeho díla vytvářejí kolem sebe silové pole transcendence, neboli přesahu, a také pokory a jakéhosi prorockého úsilí zahlédnout to, co je za smrtí a za hmotou, dál a výš, kam už nedosáhne dřevo, kámen, kov, bronz či zlato," řekl biskup Hrdlička. A neodpustil si ani zmínku vypjaté situace, kdy se Otmar Oliva s manželkou Olgou v Jeseníkách doslova podruhé narodili. „Vzpomínám, jak jsme žehnali poetické zvoničky na Šeráku a Švýcárně, ale myslíme i na to, že v těchto našich moravských horách Otmar a Olga přežili přímý zásah blesku, který k naší velké útěše jimi neotřásl natolik, aby o pár dnů později už opět nebyli v pilné, tvůrčí práci. Opět se tedy potvrdila často používaná slova, že co tě nezabije, to tě posílí," poznamenal biskup.

Jaroslav Zapletal zase upozornil, že expozice ukazuje, nakolik existence tohoto výtvarníka a jeho tvorba ani v naší postmoderní době, nemocné hodnotovým relativismem, nejsou jen dva paralelní světy. „Do základů příběhu patří především Otmarovi nejbližší. Proto je vyprávěn tak, jak jej vidí a prožívají manželka Olga a dcera Tereza, a jak jej zviditelňují v expozici a designem synové Ondřej a Otmar junior. A ve spolupráci s Jakubem Uksou a Tomášem Ježkem dcera Marie. Neobvykle koncipovaná výstava nám o umění říká víc a něco jiného, než kdyby se řídila striktně uměnovědnými pravidly," naznačil Jaroslav Zapletal.

Róbert Bezák na vernisáži přiznal, že se s Otmarovým dílem poprvé setkal v Římě. „A tam jsem si řekl, že když je to dobré pro Řím, bude to dobré i pro mě a pro nás všechny, a i proto jsem tady. Je neskutečné kolik krásy tu vzniklo od jednoho člověka," uvedl někdejší oblíbený trnavský arcibiskup. Velehrad je podle něj to nejsprávnější místo, kde mají být sochy Otmara Olivy vystaveny. „Protože tady vznikaly, odtud pocházejí. Byl jsem hrdý nato, že v Trnavě bude dílo, které je také v Římě, ale na Velehradě má svůj začátek. Je zajímavá tvorba Otmarova, protože si prošel všeličím, vězením, nepochopením, nepřijetím. To jeho dílo je symptomatické jako lidský život. Někde jsme přijati, jinde ne, někde se nám daří vykonat dobrý skutek, jinde se nám to nedaří, ale věřit tomu, že je třeba jít svou cestou, nevzdávat se, proto si Otmara velmi vážím," prozradil Róbert Bezák.

Mikrofonu se nakonec chopil i sám Otmar Oliva. „Já tady v těch vašich tváří vidím ilustraci svého brožovaného života. Nemohu se vynadívat na ty obličeje, protože já vás poznávám. Když dostane někdo Oskara, tak děkuje těm všem babičkám. Kdosi řekl, že nejlepší je toho Oskara přijímat, že v tom gestu je všechno, ale to tady dělat nebudu. Mně stačí ten pohled na vás. Já se vnitřně zalykám vděčností. Tak si to pamatujte, pamatujte si to," řekl Otmar Oliva s dojetím v hlase.

Proslov biskupa Josefa Hrdličky při vernisáži na Velehradě si můžete stáhnout ve formátu *.doc ZDE

Proslov Jaroslava Zapletala si můžet stáhnout ve formátu *.doc ZDE