Jozef Leikert poznamenal, že současná doba příliš poezii nepřeje a nepotřebuje ji, což on považuje tak trochu za tragédii. „Ten, kdo nečte poezii, jako kdyby se nemodlil a modlit se odmítal. Nezáleží zda věříme, anebo nevěříme, každý z nás se přece k něčemu obrací. Já poezii beru jako takovou zpověď. Toto je moje zpověď a myslím si, že také zpověď mojí generace. To že verše momentálně příliš nevycházejí neznamená, že mám o poezii strach. Tato doba jí sice nepřeje, protože je velmi rychlá a povrchní, ale ono se to zase obrátí,“ neztrácí Jozef Leikert optimismus.

Lví podíl na aktuálním vydání všech tří sbírek má Miroslava Poláková, jež v tomto případě zastávala supervizorskou pozici odpovědné redaktorky.

„Pro mě to byla úžasná práce, protože jsem hned věděla, koho oslovit, aby se podílel na dotvoření a vydání těchto nádherných veršů. Byl to výtvarník Pavel Trucla, jenž všechny tři sbírky ilustroval, tak, jak to cítil, každou jinak a velmi originálně. Pak to byla moje přítelkyně Jarmila Minaříková, která napsala doslov, protože je málo lidí schopných, tak jako ona, vnímat verše celým srdcem a celou duší,“ poznamenala Miroslava Poláková.

Recitace se při prezentační akci ujal Vladimír Doskočil, o hudební doprovod se postarali houslový virtuóz Jiří Pospíchal a na zobcové flétny zahrály Antonie Kůrová s Viktorií Královou. Potlesk vestoje si vysloužila scénická kompozice Olgy Strašákové a Marka Teimera (violoncello). Programem provázela Markéta Macháčková.