Světlá se v tomto románu nechala inspirovat reálnou předlohou: děj i postavy vytvářela na základě vypravování ještědských známých a místa popsala podle skutečných míst, které objevila během svých procházek krajem.

Hlavní hrdinkou je Eva, která odmítá lásku muže, který ji miloval, a snaží se napravit svého sobeckého manžela.

Což se jí také podaří - muž prací v obecní samosprávě zlomí rodové prokletí a dostane se mu všeobecného uznání.

Podívejte se na fotky ze zákulisí Kříž u ptoka. FOTO: Marek Malůšek

Hra pojednává o poslední generaci rodu Potockých.

Rodu, který tíží skutky předků. Vražda a kletba.

Je možné chmury a přízraky našich rodičů i dědů překonat? Prolomit temné vlny stínů minulosti?

Dokáže lidská láska bojovat ve vztahu, kde se muž ženě před očima mění z milujícího anděla ve zvíře?

I tyto otázky si klade divadelní adaptace slavného vesnického románu, který nastudoval zkušený Martin Františák.

Co řekli o Kříži u potoka

Režisér Martin Františák: „Román Karolíny Světlé má většina z nás v povědomí ještě ze základní školy. Jde o osvícenský román, naivistický pro dnešní dobu. Obsahuje ale dva silné příběhy, které by mohly oscilovat i s dnešním člověkem.“

Dramaturgyně Markéta Špetíková: „Je pravda, že román Světlé má jisté momenty, které dnes působí naivně. Vědomě s tím pracujeme – potlačujeme je nebo problematizujeme. V obecné rovině myslím, že vesnický román stále živý je. Rozhodující je myslím hloubka zkušenosti či prožitku, kterou dovede autor zprostředkovat, nikoli žánr.“

Herečka Klára Vojtková: „Román jsem četla až teď a dobře tomu, myslím, že na střední bych se těžko prokousávala jazykem i dlouhými popisy krajiny až k samotnému akčnímu a zároveň mystickému příběhu. Na vesnickém dramatu mě vzrušuje ta jadrnost, surovost a tvrdost lidí, hlavních hrdinů i obce samé. Jejich jednání není delikátní, jde do krajnosti.“

V Kříži u potoka se objeví i hvězda českého filmu Drahomíra Hofmanová

Slovácké divadlo získalo pro svou novinku, drama Karolíny Světlé Kříž u potoka, hvězdnou posilu. Na uherskohradišťském jevišti ztvární postavu Józy Potockých známá česká herečka Drahomíra Hofmanová. Premiéra se uskuteční už tento týden, v sobotu 24. března.

Zlínská rodačka pochází z umělecké rodiny, i její maminka byla ochotnickou herečkou, tatínek známý výtvarník Karel Hofman. V dětství chtěla být tanečnicí, ale nakonec ze zdravotních důvodů zvítězilo herectví a výtvarné umění. Na uměleckoprůmyslové škole vystudovala kamenosochařství, na brněnské Janáčkově akademii múzických umění pak herectví. Po absolutoriu školy hrála nejprve šest let v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde v té době působil například i známý český divadelní a filmový herec a režisér Jan Kačer. Po svém druhém sňatku s divadelním režisérem Pavlem Hradilem odešla do Brna, kde už zakotvila natrvalo. Od roku 1973 byla členkou souboru činohry Národního divadla v Brně.

Mezi její snad vůbec nejznámější filmové role patří hned ta první v legendárním snímku režiséra Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci z roku 1968. O dva roky později si zahrála hlavní roli ve snímku Kateřina a její děti. Více hereckých příležitostí než film jí poskytla brněnská a ostravské televize, kde si zahrála hned v několika televizních inscenacích a pohádkách.

Kdo je Karolina Světlá

Karolina Světlá, vlastním jménem Johana Nepomucena Rottová (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 Praha) byla česká spisovatelka, představitelka generace májovců. Je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Karolina Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy.

V mládí se jí dostalo vzdělání; kromě němčiny a češtiny ovládala také francouzštinu. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou, se kterým měla platonický vztah, a s Boženou Němcovou, ze zahraničních literátů její tvorbu ovlivnila francouzská spisovatelka George Sand.

Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka (1821–1892), který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu. Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla její neteř Anežka Čermáková-Sluková. Svým rozhledem působila na nejbližší okolí jako geniální žena, jaká se v tehdejší společnosti běžně nevyskytovala.