„Je to neuvěřitelné, muzikál hrajeme sedm let a pořád máme plno,“ říká před devadesátou sedmou reprízou představitel hlavní role Tomáš Šulaj, jenž za její ztvárnění získal prestižní Cenu Thálie.

Jak to ale v divadle vypadá, než diváci muzikál o šestici nezaměstnaných, které tíživá situace dožene až k nápadu nastudovat striptérské číslo, uvidí? Podívali jsme se do zákulisí.

Než přijdou herci

V divadelním zákulisí je rušno už od čtrnácté hodiny. Do začátku představení zbývá pět a půl hodiny. Jevištní technika staví scénu, osvětlovač instaluje reflektory a zkouší světelné změny, rekvizitářka připravuje téměř tři sta padesát rekvizit. Na speciálních policích je k vidění vše, od brýlí přes sádrové trpaslíky, věnce na rakev, dalekohled až po dětský kočárek. Věci mají své místo, herci je budou brzy potřebovat a musí přesně vědět, kam sáhnout.

„Bez seznamu bych se ne- obešla,“ říká Jana Mikulíková a vytahuje ze složky sedm hustě popsaných listů. Na každém je výstup po výstupu zaznamenáno, co všechno musí být připraveno. Herecké šatny se plní kostýmy. Garderobiérka Ludmila Kalabi- sová musí rozvěšet na stovku šatů, obleků, plášťů, k vidění jsou džíny, vesty, klobouky. „Člověk by řekl, že se v muzikálu všichni svlékají, takže kostýmů moc nebude. Opak je pravdou,“ říká garderobiérka.

Když je všude plno

„Na jevišti začínají korepetice, připravte se prosím na hudební číslo Šmejd,“ hlásí do divadelního rozhlasu inspicientka Kamila Mitáčková dvě a půl hodiny před začátkem samotného představení. Všechno je na minutu připraveno, herci přicházejí podle předem stanoveného plánu na jeviště a opakují si jedno hudební číslo za druhým.

Zvukař zároveň kontroluje mikroporty, tedy malé mikrofonky, které mají herci připevněné na obličeji, aby se nepřihodilo, že by některý z nich přestal během představení fungovat. „Potřebovala bych vyměnit baterky,“ prosí herečka Anna Pospíchalová a přítomní si neodpustí připomínku o tom, že už dlouho se o ní jako o herečce na baterky mluví.

Korepetice končí, celý soubor se ale hned na jevišti opět schází, tentokrát kvůli opakování choreografií. Režisér kromě tanečních čísel hercům předepsal i boxování v ringu, akrobacii, stepování na klavírním křídle, basketbalovou hru, bubnování na barely. „V muzikálu Donaha! je šestnáct hudebních čísel a režisér nikoho nešetřil. Je to nejnáročnější muzikál, který jsme u nás kdy dělali,“ říká ředitel Igor Stránský.

Těsně před začátkem

Do představení zbývá 45 minut, herci průběžně odcházejí do maskérny. V inscenaci hraje téměř celý soubor Slováckého divadla, mnozí si lepí kníry, kotlety, některé herečky mají až tři paruky a během představení je musí v rychlosti vyměnit.

Na jevišti se zatím upravují poslední detaily ve scéně, inspicientka zatahuje oponu, osvětlovač rozsvěcuje v sále a půl hodiny před představením začínají přicházet první diváci.

Můžeme začínat

Deset minut před začátkem už všichni aktéři netrpělivě přešlapují v divadelním zákulisí. Na monitoru je vidět, jak se do posledního místa plní hlediště. Někteří herci dokuřují poslední cigaretu, jsou to ale hlavně ti, které nečeká zpěv na jevišti. „To bychom všechna ta čísla neudýchali,“ shodují se nekuřáci a připevňují si na obličeje mikroporty. Malé vysílačky pak zastrčí zezadu za pásek kalhot. „Svítí mi zelená?“ ptají se kolegů a ti je ujišťují, že technika funguje a všechno je připraveno.

„Bylo třetí zvonění, diváci sedí, prosím, aby se všichni připravili na začátek představení, za chvíli budeme začínat,“ oznamuje inspicientka tři minuty před sedmou hodinou. Více než tříhodinová šou s názvem Donaha! může začít.

Nejbližší Donaha! je připraveno na 30. března na 19.00, pár posledních vstupenek je možné rezervovat v pokladně Slováckého divadla na telefonu 572 554 455.

Autor: Josef Kajetán