„Derniéru Špalíčku jsme naplánovali na první adventní neděli, která pohádkám nahrává. A jelikož je to blízko termínu, kdy za dětmi chodí Mikuláš, pozvali jsme ho i k nám do divadla. Věříme, že dětem donese i nějaký malinký dáreček. Aby se děti naladily na Vánoce víc, přichystali jsme pro ně mikulášské dílničky, kde si mohou vyrobit vánoční dekorace, rodiče si mezitím mohou vyplnit divadelní kvíz či přispět na dobrou věc ve spolupráci s Nadací VIAIVA. Veškerý výtěžek z prodeje jde na pomoc konkrétním lidem z Uherskohradišťska,“ upřesnila manažerka divadla Jitka Honsová.

O čem je Špalíček veršů a pohádekPohádka O Květušce, zahrádce a babici Zimici měla premiéru v neděli 2. dubna 2017. Pro Slovácké divadlo ji zdramatizovala a zároveň režírovala známá režisérka a choreografka Zoja Mikotová. „Čerpala jsem z pokladnice Hrubínových veršů. Ze Špalíčku jsem jako základ vybrala pohádku o Květušce a její zahrádce. Dodala jsem ještě do názvu babici Zimici, abych více zdůraznila to, že pohádka zobrazuje boj dobra se zlem,“ řekla režisérka. „Pohádka je určena dětem již od tří let, ale měly by být připraveny na to, že se jedná o trochu strašidelnou pohádku, ve které však nakonec vše dobře dopadne.“

Roli Květušky Zoja Mikotová svěřila herečce Barboře Nesvadbové. „Za pracovní setkání s paní Zojou Mikotovou jsem moc vděčná. Setkala jsem se s ní jako s pedagožkou na JAMU, kdy často chodila na naše představení. Byla jsem vždy ráda za krátký rozhovor s ní. O herectví, o divadle. Pro člověka na začátku herecké cesty jsou tyhle okamžiky důležité,“ uvedla herečka.

Další důležitou postavu ztvárnil v pohádce herec a mluvčí Slováckého divadla Josef Kubáník, který se „převtělil“ do role babice Zimice. „Práce to byla sice náročná, protože paní režisérka chtěla vytvořit opravdu krásnou pohádku, a to není jen tak. Ale já pracuji rád. A když vím, že režisér má věci promyšlené, že nic nenechává náhodě, že nad vším dlouho dumal, že má rád děti v hledišti a vidím na něm, jak mu na výsledku záleží, tak bych chtěl být tím malým divákem, který se pak na pohádku přijde podívat,“ dodal Josef Kubáník.

Anketa: Jaká byla v dětství vaše oblíbená pohádka a proč?

Barbora Nesvadbová: Je těžké vybrat jen jednu… Z pohádek jsem měla nejraději ty, které mi večer četli rodiče. Maminka často vyprávěla pohádky, které vymýšlela v tu chvíli, a to bylo nejlepší. Mohla jsem si říct, kdo by dnes mohl do naší pohádky přijít a máma to pak zařídila. Z knižních jsem měla nejraději pohádku Cvrček a mravenci. Bylo to starobylé leporelo v krásné vazbě. Část každé strany byla nějak vyřezaná a šlo přes ni vidět na stranu další. Obrázky se tak navzájem doplňovaly, a to mě jako malou holku moc bavilo. Cvrček byl navíc houslista, a to já byla taky, takže jsme si vzájemně dost rozuměli.

Pavel Majkus: Už si to detailně nepamatuji, ale měl jsem jako malý chuť vyprávět a vymýšlet pohádky své. Hrdina byl Ježeček, byl to klaďas, poměrně zručný všeuměl a o něm jsem si vymýšlel pohádky pro sebe a pro své mladší sourozence. Podle rodičů prý byly ty pohádky i docela dlouhé… Další oblíbenec byl Kocour Mikeš. Hlavně proto, že kniha byla dosti tlustá, a tedy nabízela hodně pokračování na jinak dlouhé zimní večery. Tu knížku nám předčítala teta, říkali jsme jí kmotřenka, která s námi společně bydlela. Myslím, že ji v běhu let předčítala celou aspoň třikrát.

Pavel Hromádka: Asi nejvíc mě zasáhl seriál Tajuplný ostrov a pak film Ivanhoe. No proč – protože to bylo dobrodružné! Pamatuju si i seriál Kamarádi, ten se mi taky líbil, a když jsem byl úplně malý, maminka mi občas recitovala před usnutím Baladu o Palečkovi od Jana Nerudy. Asi dost často, protože jsem se ji nikdy neučil a dodnes ji umím zpaměti. Taky mi recitovala monology Puka za Shakespearova Snu noci svatojánské. Moc mě nebraly kreslené či animované pohádky. Odmala jsem měl radši v televizi pohádky hrané živými herci.

Martin Vrtáček: Odjakživa jsem měl rád Krkonošské pohádky a přiznám se, že se na ně rád podívám i dnes. Zřejmě proto, že mě odmalička přitahovaly hory se vším, co k nim patří.