Čtenářům v něm prozradila nejen to, jak je spokojená s koncertní šňůrou s kapelou Die Happy, jakým způsobem vůbec „play list“ na turné vznikal, ale také jak osobně vnímá Karla Gotta.

Celkem dvanáct koncertních vystoupení kapely Die Happy v rámci turné s příznačným názvem Love Suicide, z toho osm v říjnu a čtyři v prosinci. V České republice z toho budou dvě, ve Zlíně v pátek 18. října v Masters of Rock Café a v Praze o den později v Paláci Akropolis, to je slušná porce pro fanoušky vaší muziky, a protože už máte třetinu šňůry za sebou - v Augsburgu, Neukirchenu, Bochumi a Bielefeldu, jaké jsou vaše aktuální dojmy a pocity?

Mé dojmy a pocity jsou skvělé. Vloni jsme totiž slavili pětadvacet let Die Happy a oslavili jsme to akustickým turné. Říkali jsme si ale, že turné o rok později, tedy letos, musíme oslavit rockově, tak jak to k nám patří. A pojali jsme to tak, že jsme se na našich webových stránkách ptali fanoušků, jaké by si rádi poslechli naše písničky. Spolu s nimi jsme potom vytvořili seznam skladeb, které teď hrajeme a hráli jsme i na těchto prvních čtyřech koncertech v Německu. No a návštěvníci těch koncertů pak byli hrozně šťastní a překvapení, že kromě jedné balady, hrajeme jen hutné rockové kusy.

Ve středu koncertujete v Berlíně, a pak už vás čekají dvě zmiňované zastávky u nás, ta moravská ve Zlíně a pak vystoupení v Praze, jak se na tato vystoupení těšíte a v čem budou, oproti těm v Německu, jiná?

Těším se na obě města. Zlín je ale kousek od Vizovic, kde se konává parádní rocková přehlídka Masters of Rock, tak tam se těším moc, a musím přiznat, že i proto, že kousek odtamtud pochází moje maminka, takže tam mám rodinu. Oproti Německu se ale ty tuzemské koncerty budou lišit jen v tom, že na nich budu publikum oslovovat česky, což pro mě bývá velká legrace, protože kluci z kapely češtině vůbec nerozumí. Pro ně naopak jde tak trochu o loterii. Oni totiž pak ani pořádně neví, kdy už jsem skončila a kdy mají začít hrát další skladbu (smích).

Celkem 26 let vystupování na koncertních pódiích není vůbec málo, mohla byste zkusit srovnání začátků Die Happy v roce 1993 s koncerty v roce 2019?

Strašně nerada srovnávám, ale rozdíl vidím například v tom že před těmi 26 lety přeci jen neexistovaly mobilní telefony a lidi si nás nemohli natáčet. Aby nás viděli naživo, museli proto za námi do klubu nebo do koncertní haly. Jinak ale můžu říct, že publikum nám stárne stejně, jako stárneme my a ti mladí jsou dnes úplně stejní, skáčou, šermují rukama, užívají si. V tom to zůstalo stejné i stejně krásné a neřekla bych že by se to v tom nějak změnilo. Možná jsou teď lepší světla, nové technologie. Nakonec je to ale tak, že pokud vás baví ta muzika, kapela, zpěvák, tak je jedno jestli je posloucháte ve dvacátém nebo jednadvacátém století. Když vás to baví, dáte do toho všechno dokáže hudba vyvolat spoustu emocí, proto bychom si měli vážit, že ji máme.

Víme už, že krom vašich hitů Big Boy, Supersonic Speed nebo Goodbye se mohou návštěvníci těšit také na skladby z vašeho nového alba, které se právě rodí. Kdy se objeví na pultech, kolik písní bude obsahovat a o čem tedy bude?

Na koncertech hrajeme z nového alba tři písničky. Jedna z toho vyšla v Německu jako singl. Dokonce ta skladba, podle které jsme označili celé turné - Love Suicide, měla v neděli v Německu videoklipovou premiéru. Není sice tak rocková, jako zbytek alba, hrajeme z něj ale ještě další dvě písničky, které jsou naopak hodně tvrdé. Celkem na něm bude deset písniček a v Německu by mělo vyjít 28. února.

U nás v České republice vyjde kdy?

To ještě není jasné, protože zatím nevíme kdo ho tady vydá.

Na závěr jsem se chtěl zeptat na to, jak jste profesně i osobně vnímala fenomén Karla Gotta, jenž byl nejen u nás, ale i v Německu mimořádně populární…

On byl fenomén v tom, že byl velká osobnost. Víme všichni, že měl nezaměnitelný hlas, což je pro zpěváka hodně důležité. On měl hlas navíc takový medový, hladivý, což samotné je dar od Boha, který on měl. Velkou osobností byl, i co se sympatií týče. Rádi ho měli i ti lidé, kteří jeho hudbu neposlouchali, protože jim přišla třeba příliš popová. Prostě jste se jen podíval Karlu Gottovi do obličeje a hned jste měl lepší náladu. Byl milý, vstřícný a měl to, co spoustě lidem bohužel chybí. Já, když dvě hodiny koncertuji s mojí kapelou, tak se pak potřebuji, aspoň půl hodinky trochu vydýchat. Karel Gott ale hned seběhl z pódia, dělal autogramiádu a dokud tam nepřišel ten poslední zájemce o jeho podpis, tak tam trpělivě seděl. Za mě prostě před ním klobouk dolů.

Marta Jandová je česká zpěvačka, která se narodila 13. dubna 1974 v Praze. Známá je především z působení v německé kapele Die Happy, se kterou začala koncertovat v roce 1993. V České republice se po návratu v roce 2009 vydala na sólovou dráhu. V roce 2018 oslavila s kapelou Die Happy 25 let existence akustickým turné. V témže roce na podzim vydala svoji sólovou desku Barvy.