Pod taktovkou Heleny Schwarczové, jakožto organizátorky a ředitelky instituce Paliativní a Hospicové péče (PAHOP) se na prostranství náměstí nabízí celá řada benefičních koncertů a přednášek.

V pozadí toho všeho nacházím drobnou, skromnou dámu, která jako klientka úzce spolupracuje s organizací PAHOP. Petra Sobotová hraje v bohatém programu důležitou roli a taktéž se jí dostává prostoru promluvit k návštěvníkům.

Její příběh totiž mění kontrast lidí v pohybu ve věčnou nehybnost. Podáváme si ruce k srdečnému seznámení, čas tichého naslouchání.

Vše začalo hledáním alternativy, protože její muž v nelítostném boji s rakovinou ukončil léčbu v nemocnici. Přemýšleli, jak dál, neboť manžel nechtěl strávit poslední dny života v nemocnici. Vyhledali tedy domácí hospicovou péči. V podstatě ani nevěděli, co vše si pod pojmem „pomoc“ představit, dokud nepoznali paní Schwarczovou.

„Měla pro nás vždy srdce na dlani. Ona sama a další pomocníci z PAHOPu nám dopřávali nejen zdravotní péči, právní ochranu, psychickou oporu, ale mnohé další,“ poznamenala s oddaným úsměvem na rtech Petra.

V momentě, kdy byla léčba jejího muže ukončena, odevzdali se do rukou především třech pomocných pilířů: paní Schwarczové, paní doktorky Poláškové a zdravotní sestřičky Markéty Horňákové, která k nim denně dojížděla. Díky nim Petra prošla takovým zdravotním rychlokurzem, neboť to bylo nezbytně nutné.

V průběhu léčby se na onkologii setkala s lidmi v podobné životní situaci. Díky nim nabírala odvahu, poznala další trpké osudy. Bylo to pro všechny velmi těžké. Spřízněnost však posloužila jako náboj.

„Instituce PAHOP nám poskytla nejen péči, ale celkový, komplexní přínos. Manžel se svěřil do jejich područí těsně před Vánocemi. Paní Schwarczová nám sehnala sponzorský dar ve formě finanční hotovosti.

To byly nádherné Vánoce, neboť jsme věděli, že budou našimi posledními,“ dodává v hlubokém povzdechu Petra Sobotová.

Sama považuje za vzácnost mít přátele, o něž se může člověk opřít. Každý si bez výjimky zaslouží důstojný odchod ze života bez ohledu na věk, neboť její muž zemřel ve věku 42 let.

„Byla bych ráda, aby měl každý možnost využít této pomoci. Ono je důležité nebát se říct si o pomoc. Nezavírat před problémem oči. I kvůli dětem bylo fajn, že zůstal manžel doma. Mohly tak zůstat s tátou v každodenním kontaktu. Být i nedílnou součástí terapie,“ dopověděla s odvahou Petra Sobotová, která se v mých očích stala vytrvalou hrdinkou.

Loučila se se mnou slovy, kterými konstatovala, že dobrých lidí přibývá. Taky přidala výzvu, aby se lidé v podobné situaci obraceli na ošetřujícího lékaře a nehledali informace na webu, který jim neposkytne konkrétní informace. Potřeby pacientů jsou totiž zcela individuální.