Kliknutím zvětšíte“Čím víc se počet svíček na dortu zvyšuje, tím menší chuť je slavit,” říká s úsměvem sympatický otec dvou dětí a nadšený režisér kroměřížských ochotníků.
Petře, rozběhla se nová divadelní sezóna, jak se cítíte? Těšil jste se?
Nevím, zda jsem nabral přes prázdniny dostatek sil. Žena chodila do práce a já trávil skoro všechen čas s dětmi. A přiznejme si, někdy je to náročné a únavné (úsměv). A proto jsem se vlastně těšil. Zase došlo v mém denním harmonogramu ke změně a změna je vždy jakýsi další impuls pro něco nového. Doufejme, že příjemného a krásného.
Můžete prozradit, co vás teď v divadle v nejbližší době čeká?
Hned od konce srpna jsme začali zkoušet hru Přes ploty, jejímž autorem je Fedor Gál. Setkání s ním mě velmi nadchlo. Je to člověk, který v životě zažil spoustu zajímavých věcí, ne vždy zrovna příjemných, a přesto působí jako velmi pozitivní osobnost. Vlastně i téma samotné hry je jeho osobní zkušenost a zážitek. Těším se, jakým způsobem s ním režisér Michal Skočovský naloží.
Vrátím se k vašim začátkům v Uherském Hradišti. Co vás přivedlo do Slováckého divadla?
Touha mít angažmá právě zde. Nechtěl jsem jinam. Je to blízko mého rodného města, takže mám neustálý kontakt s rodinou a je to kraj, který miluji. Všechno je tady dobré. Folklór, lidé i divadlo.
Na kontě už tady máte pěknou řádku rolí. Z poslední doby například Bugrov v Čechovově Platonovovi nebo David, princ velšský v Králově řeči. Dokážete si v každé roli najít něco, čím se jejímu charakteru přiblížíte?
To je přece moje práce. Ano, jsou role, se kterými člověk bojuje víc než s jinými, ale vždy se snažím najít nějakou cestu, abych charakter postavy pochopil a přiblížil se jí co nejvíce. Doufejme, že se to zatím daří a diváci jsou pak spokojeni (úsměv).
Vím, že jste na JAMU vystudoval muzikálové herectví, což je obor, pro který potřebujete umět zpívat, hýbat se a zároveň být i hercem. A momentálně všechny tři dovednosti skvěle předvádíte v muzikálu Hra o pyžama. Přesto, která z těchto disciplín je vašemu srdci nejbližší?
Určitě zpěv. Ten opravdu miluju. A když můžu použít i svůj „chraplák“, fakt si to užívám. Moc se těším, až budeme ve Slováckém divadle dělat třeba něco rockovějšího.
Být profesionálním hercem je náročné a vy jste na prknech domovského Slováckého divadla docela vytížený. Stíháte se věnovat i něčemu jinému než divadlu?
Moc ne. Ale když opravdu vyšetřím nějaký ten čas, píšu hudbu nebo texty k písním. Někdy se pustím i do něčeho literárně delšího - teď zrovna mám rozdělaných několik pohádek pro své děti – jsou z nich nadšeny. Nebo si jen tak vezmu kytaru a hraju si sám sobě pro radost. Občas nějaká ta režie ochotníků v Kroměříži. Zkrátka hledám si něco, co mě baví, a čím vlastně i tak trochu relaxuju. A taky nesmím zapomenout, že jsem v podstatě filmový maniak, takže když děti usnou, nasadím sluchátka a sjíždím filmy dlouho do noci.
Zmínil jste režii ochotníků v Kroměříži. Můžete prozradit víc?
Spolupracovat s ochotníky jsem začal vlastně už na střední škole, byl jsem jejich členem. Tak nějak jsem už mířil směrem na JAMU. Ochotníci v Kroměříži mají poměrně dlouhou tradici, vyhráli i spoustu cen, umístili se na prestižních soutěžích - například Jiráskův Hronov a podobně, tehdy ještě ne pod mým vedením (úsměv). Časem se jedna velká skupina rozštěpila na několik frakcí (jedni chtěli dělat hudební divadlo, jiní čistou činohru). Spolupracoval jsem v podstatě se dvěma různými soubory. Po vysoké mě pak sami kontaktovali, když sháněli někoho na režii.
Vzpomenete si ještě na svou první inscenaci?
Mou první inscenací byla hra 1+1=3. Ještě dlouho předtím, než vznikla ve Slováckém divadle 1+2=6. Mimochodem, když s touto hrou Slovácké divadlo hostovalo v Kroměříži, vzal jsem ochotníky na představení, byli nadšeni. Na děkovačce pak každý předával kytku stejné postavě, jako hrál on. Následující sezónu jsem si jako další režii vybral hru kroměřížského rodáka Antonína Procházky S tvojí dcerou ne!. Myslím, že to snad dodnes hrají. S jinou skupinou ochotníků jsem vytvořil pohádku Strach má velké oči.
Dají se všechny vaše aktivity skloubit i s angažmá ve Slováckém divadle?
S angažmá ve Slováckém divadle přišla poměrně velká časová propast. A se založením rodiny pak ještě vetší. Bylo těžké skloubit divadlo, rodinu, kroužky dětí a ochotníky dohromady. Navíc, ochotníci taky chodí do zaměstnání, divadlo je pro něj jen koníček. Těžce jsme sháněli termíny, jezdit dvakrát v týdnu do Kroměříže jsem moc nestíhal, někdy se zkoušelo o víkendech, hra vznikala třeba půl roku. Jinou jsme museli po komplikacích v polovině zkoušení zrušit. A letos jsem zcela rezignoval a musel spolupráci odmítnout.
Baví vás režie a pomáhají vám vaše herecké zkušenosti?
Ano, člověk vychází samozřejmě z již nabytých hereckých zkušeností, přístupů jiných režisérů, i když názor herce a režiséra na věc se nemusí vždy shodovat, ale hlavně konečně můžu udělat věc, tak jak si to představuji já a nikdo mi do toho nekecá (směje se). Mým snem - a od režie je to snad už jen pár kroků, je dělat autorské divadlo, sám si napsat i zrežírovat. Nebo zkusit režii i profesionálů. Ale času je málo.
Příští týden oslavíte kulatiny. Co vy a narozeniny? Slavíte, neslavíte?
Čím víc se počet svíček na dortu zvyšuje, tím menší chuť je slavit (úsměv). Na druhou stranu je to příležitost setkat se s lidmi, se kterými jsem se třeba dlouho neviděl, s lidmi, se kterými je mi dobře. Oslava je vůbec dobrá možnost, jak na chvíli vypnout a prostě se jen bavit.
Možná si můžeme i trochu zafilozofovat… Je pro vás věk důležitý?
Jak kdy a jak při čem. S věkem přibývají zkušenosti, nadhled, který jsem u některých věcí dřív neměl nebo jim nerozuměl. To si teď docela užívám. Časem třeba přijde i moudrost (úsměv). Ale zasteskne se mi i po dětství, po intenzivních zážitcích z dřívějších dob. No co už, život jde dál a čas nezastavíš…
Na závěr, prosím, prozraďte, kde vás mohou čtenáři vidět a kterou inscenaci vy osobně doporučujete?
Zmínili jsme už Hru o pyžama, Platonova, v minulé sezoně v divadle vznikla krásná pohádka z pera Františka Hrubína O Květušce, zahrádce a babici Zimici, samozřejmě jsou tu nesmrtelné Rychlé šípy, Králova řeč, Vojnarka, Kniha o hřbitově a další. Máme toho v divadle na repertoáru opravdu dost. A těžko bych vybíral a doporučoval. Myslím, že nabídka je tak pestrá, že si každý vybere.
Kdo je Petr Čagánek
Absolvent muzikálového herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně Petr Čagánek se narodil v roce 1977 v Kroměříži. V angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti je od roku 2005 a diváci jej mohou v současnosti vídat na jevišti hned v několika inscenacích, například jako Sida Sorokina v muzikálu Hra o pyžama, Davida, prince velšského v Králově řeči a nebo v jeho nejhranější roli, kterou je Jarka Metelka v nesmrtelných Rychlých šípech. Je známý i z televizní obrazovky, před prázdninami točil další díl seriálu Modrý kód, který se na obrazovkách objeví přibližně v polovině prosince. S manželkou vychovává dvě děti - syna Filipa a dceru Sofii.
Blanka Šmejdovcová
100
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
