Jak došlo na spolupráci rockera s chraplavým hlasem s tělesem, kterému dominují spíše jemné vokály?

No právě o tom to je. Svatý pluk je, co se týče aranží a hudebního provedení skladeb, natolik odlišný od toho, co dělám, že jsem měl chuť si to s nimi zkusit. A vlastně to před lety zaujalo celý Kabát, proto jsme je v minulosti pozvali na část našeho turné Dole v dole, jako speciálního hosta. Od té doby jsem s vedoucím sboru Honzou Gajdošíkem v kontaktu, a proto došlo i na dnešní vystoupení v Klubu kultury. Hudba „pluku“ je úplně jiná než ta naše, a to mě baví.

Písničky kapely Kabát hrají desítky zábavových kapel. Tohle se přece stává hlavně legendám…

No, to je pravda, často se takové pocty dostane interpretům až po smrti (smích). Ale ano, je to určitě příjemné, slyšet, jak naše písničky drhnou jiné kapely. Jednou jsem si asi šest našich věcí zkusil zazpívat s jinou skupinou, a bylo to hodně napínavé. Ti kluci to hráli trochu jinak než my, tak jsme se v těch skladbách malinko honili, ale dobře to dopadlo. Myslím, že to byl silný zážitek pro ně i pro mě.

Nedávno jste se účastnili hudební soutěže Eurosong. Jaký má pro vás tato akce význam?

Zatím nikdo neví, do jaké míry bude Eurosong efektní. My jsme od té akce už od počátku nic nečekali, a tak jsme se přihlásili. Pro nás by to mohlo mít ten význam, že možná navážeme kontakty se zahraničím. Poslední ročník soutěže vidělo sto milionů lidí, takže může existovat šance, že se naše písnička někomu zalíbí natolik, že o Kabát projeví zájem. Ale nechci předbíhat, uvidíme.

Jakou muziku si pustíte ve volných chvílích?

Líbí se mi jižanský bigbít, jako například ZZ Top, ale také tvrdší country. Rád si poslechnu Judas Priest, Deep Purple, Iron Maiden, to jsou kapely, na kterých jsem vyrostl. Před časem jsem byl na koncertě Erica Claptona, a to byl příjemný zážitek. Pohlazení po duši. Clapton předvedl uvolněný projev, profesionální a nenucený, vyzpívaný hlas. Paráda. Nelíbí se mi techno, to mi připadá jako vymývání mozků.

Vy ale působíte i v řadě muzikálů. Angelika, Tři mušketýři – to jsou některé muzikály, kde v současnosti zpíváte. Co je vám dnes bližší – rock, nebo muzikály?

Určitě Kabát, to je srdeční záležitost. Kapela vyrostla na poctivé dřině a na kamarádství, proto ji nemůže jen tak něco nahradit. Hrajeme sice léta ve stejné sestavě, ale nevidíme se každý den, jen občas na zkoušce, a pak až na turné. Kabát je vlastně tak trochu sezonní záležitost, na každou sezonu se ale vždycky strašně těšíme. A co se týče muzikálu – beru jen takové role, kde cítím podobné mrazení v zádech jako při bigbítu. Pokud se takový pocit dostaví, vím, že mě to bude bavit.

Na prvních deskách kapely Kabát bylo hodně textů, které balancovaly na hraně rozvernosti a vulgárnosti, na druhé straně jste měli v repertoáru vždy i hloubavé texty.

Je to tak. V počátcích to bylo hodně uvolněné, hlavně některé písničky z prvních desek. Ty skladby o děvkách a chlastu už by mi dnes bylo i trapné zpívat, protože už nejsou o mně. Kabát je zábava a o veselých textech, ale své místo mají i vážnější texty o věcech, které nese život. Osobně mám rád třeba skladbu Šaman, který je o tom, jak člověk zraje a jak postupně zjišťuje, které hodnoty mají skutečnou cenu a které nejsou tak důležité. Je také o chybách, které si lidé nesou až do konce života. Člověk by se měl zamyslet nad sebou co nejdřív, ne až v důchodě. A když se vrátím k těm uvolněným textům z dřívějška – my dnes s kapelou musíme před turné vždycky hodně vybírat z našeho bohatého repertoáru, aby skladby oslovily dnešního posluchače.