Pavla Bobka doprovodí seskupení Malinaband složené z hudebníků skupin Druhá tráva a AG Flek. Jako hosty si zpěvák pozval Roberta Křesťana a folkovou zpěvačku Kateřinu García. U této příležitosti poskytl Slováckému deníku exkluzivní rozhovor, kde zavzpomínal na svou letitou kariéru.

Jste vystudovaný architekt, známější jste však jako zpěvák. Čím se však cítíte vy sám býti více?

Domnívám se, že architektura i hudba mají spolu hodně společného. Třeba harmonii, rytmus, výšky, hloubky, barvy a spoustu dalšího. Cítím se architektem i hudebníkem zároveň.

Měl jste někdy nějaký architektonický sen? Třeba o tom, co byste chtěl navrhnout?

Sny nemívám, stačí mi realita, člověk musí občas něco navrhnout pro svůj dům, pro svou zahradu.

Jste spolužák Jana Kaplického, velké postavy české architektury. Jak na něj vzpomínáte?

Jan Kaplický byl mým nejlepším přítelem od patnácti let až do posledních chvil jeho života. Byl to on, kdo mě přivedl ke studiu architektury. Stál vždycky pevně za svým názorem, i když se mu často dostalo nepochopení. To je i smutný případ Národní knihovny na Letné v Praze. Je velkou škodou pro naše hlavní město i pro celou zemi, že tento projekt nemohl realizovat.

Dva roky jste zpíval s Olympicem, nestárnoucí kapelou. Jaké to byly roky?

Trochu divoké. Nikdy jsem si nemyslel, že právě ony nastartují moji životní pěveckou dráhu. Bral jsem to v té době trochu jako povyražení a trochu jako ideologickou diverzi proti tehdejšímu režimu.

Kdybyste si měl z řady vašich písniček vybrat jednu, tu, která pro vás nejvíce znamená, který by to byla?

Zlomem v mé zpěvácké kariéře byla písnička Oh,boy ! z reportoáru rokenrolového zpěváka Buddy Hollyho. Byla to moje první gramofonová nahrávka. Dodnes tuhle píseň často a s radostí zpívám.

Co si Pavel Bobek poslechne, když neposlouchá své písně? Třeba cestou v autě…

V autě hudbu neposlouchám. Doma si pustím to, co mám rád já a i moje žena, například Franka Sinatru, Deana Martina, ale také Boba Dylana, Van Morrisona a spoustu dalších.

Vzpomenete si na své první vystoupení na veřejnosti, jaký byl váš první koncert?

Bylo to osmého června 1946, nebylo mi tehdy ani devět let a bylo to klavírní vystoupení v hudebním sále na Novotného lávce v Praze.

Prozraďtě, jak vznikla vaše spolupráce s Robertem Křesťanem a Druhou trávou?

Luboš Malina, kapelník Druhé trávy, mě přivedl ke společnému vystupování s Robertem Křesťanem, což byla pro mě velká čest. Byl to Luboš a Robert, se kterými jsem v roce 2009 natáčel v americkém Nashvillu album písniček z repertoáru Johnnyho Cashe .

Na co se můžeme těšit na koncertě na Salaši? Budou to největší pecky, nebo i nějaké novinky?

Obojí, takzvané pecky vynechat nemohu, ale rád předvedu něco ze svého nového repertoáru.

Znáte dobře náš kraj, Slovácko?

Rád bych ho poznal víc, ale mám ho rád. Nejen slivovici a víno.

Jak se udržujete v kondici? Prozraďte našim čtenářům nějaký zaručený recept….

Asi nejpodstatnější je být co možná nejvíce činný. Nikdy jsem se nechtěl stát důchodcem a doufám, že jím nejsem ani dnes.