Bez rozdílu věku a délky působení v souboru byli osloveni pozvánkou všichni z dostupného početného olšavského adresáře. Smutným úkolem bylo doplnit stále se rozrůstající počet zemřelých, ale tak to v životě chodí, jedni odejdou, druzí přicházejí …

Setkání mívá obvyklý program, který jsme ani tentokrát neporušili. Po registraci účastníků a mnohdy dojemných setkáních plných emocí následuje tradiční společné foto u sochy Komenského, krátký proslov cimbalisty Hynka Sušila a společné zpívání věnované těm, kteří už na náš sraz nikdy nepřijdou.

Při každém takovém setkání a s přibývajícím věkem čím dál víc rozumím tomu, že spousta pamětníků se znovu ráda sejde se starými přáteli, zavzpomíná na kus svého života. Nápad přichystat jmenovky se ukázal být velmi praktický, přece jenom se s léty malinko měníme. Věříme, že tomu vzpomínání vždycky hodně napomůže výstava fotek mapující celou souborovou historii, trofeje z různých akcí a festivalů – dnes často dosti úsměvné, ale také patřící k historii, a také všechny ty tlusté kroniky od těch nejstarších, kdy Olšava byla ještě slováckým krúžkem, až po žhavou současnost. Letos jsme výstavu doplnili o vzkazy a zaslané historické fotky těch, kteří ze zdravotních či jiných důvodů nemohli přijet.

Ti současní se chtějí předvést a ti bývalí chtějí vidět – program připravila společně Olšava s Oldšavou a pojali jsme ho jako takový retro pohled. Z publika postupně přicházeli sólisté různých generací, aby si zazpívali s muzikou. Taneční čísla střídala zpěváky a zpěvačky a mapovala tak v zajímavých kolážích, jak se základní repertoár Olšavy postupně vyvíjel. Oba soubory předvedly také po jednom z novějších tanců ze svých posledních výročních vystoupení. Že program uhodil na tu správnou strunu, dosvědčil bouřlivý potlesk v průběhu i na konci vystoupení. Pohled na zaplněné jeviště vehnal některým slzy do očí, jednak z nostalgie, jednak z dobrého pocitu, že tu pomyslnou štafetu nesou další pořád dál.

Společná zábava pak pokračovala hraním, zpíváním, tancováním a povídáním při dobrém víně dlouho do noci.

Velké poděkování patří všem, kteří se jakkoliv podíleli na samotné organizaci setkání stejně jako na kompletaci adresáře a dohledávání mailových či poštovních adres dlouho předtím. Byla to práce piplavá a jak jsme postupně zjišťovali, ne vždy mail či dopis dostihl svého adresáta, mnohdy se ukázal jako nedoručitelný. Proto jsme byli rádi za každou informaci a kontakt, adresář jsme doplňovali a opravovali i během setkání.

Letošní oslavy 65. výročí vyvrcholí slavnostním vystoupením souboru 19. listopadu v Domě kultury v Uh. Brodě.

Autor: LENKA ŠVEHLÍKOVÁ