Hůř mu to sice chodí, ale to při hraní na housle nevadí. A červené mu také stále chutná… Narodil se 6. června 1914 ve Vídni ale od pěti let žije v Uherském Hradišti.

Z jeho pestrých životních peripetií připomeňme alespoň některé – byl členem cimbálové muziky slováckého krúžku v Hradišti, na jehož základech vznikl v roce 1951 soubor Hradišťan se stejnojmennou cimbálovkou. Zde byl jedním ze zakládajících členů a v době nemoci primáše Jaroslava V. Staňka převzal jeho post.

Později hrál i v Cimbálové muzice Viléma Zahradníka a jako primáš působil i v muzice souboru Fatra Napajedla. Když se v roce 1981 po pohřbu klarinetisty Hradišťanu Otyna Horkého sešli ve Slovácké búdě staří členové souboru, muzikanti i zpěváci, vznikl nápad scházet se pravidelně. Padlo to na pondělí a název nově vzniklé muziky byl na světě – Hudci Pondělníci.

Hudci Pondělníci vystupovali i při veřejných akcích, natočili tři cédéčka, spolupracovali s televizí a město Uherské Hradiště ocenilo Františka Hamadu svojí cenou před třemi roky. Ale základ jejich aktivit je především přátelské setkávání se jednou za 14 dní v pondělí – i s klanem svých příznivců.

A tak když zazní na úvod schůzky chorál znělky Abychom sa napili… je všem dobře a naplňuje se motto a poslání Pondělníků: Abychom spolu v pohodovém duševním rozpoložení muzicírovali, zpívali, zavzpomínali i legrace i vínka užili, abychom šířili nezměrnou krásu slováckých písniček…

A co popřát Františku Hamadovi – aby ještě dlouho zněly jeho nenapodobitelné cifry, ať ještě dlouho rozdává radost, pohodu a humor.

MIROSLAV POTYKA