Je osm hodin. Najednou se z mikrofonu ozve mužský hlas. Záhy se publikum dozví, že koncert se o deset minut zpozdí. V davu to hučí jako v úle, všichni jsou plní očekávání. Jakmile zpěvačka dorazí, vyběhne energicky na pódium a publikum nadšeně aplauduje. Čekání se vyplatilo. Barbora Poláková přivítá diváky a ihned se pouští do prvního songu 2-8-5. Třebaže je horko, neustále se hýbe, poskakuje, prožívá naplno svou hudbu. A diváci s ní.

Hned po několika minutách si uvědomuji, že hlas Polákové zní jinak, než jak ho znám z jejích klipů. Srší z něj prožitek. I tím si jistě získává publikum. V přestávkách představuje nový song. Její hlas se zdá ochraptělý, zpěvačka často popadá dech. To je neopakovatelný výkon, říkám si.

Po prvních pár písničkách zazní znělka Krávy patřící spolu s Nafrněnou mezi hity Polákové. „Klidně zpívejte, jestli to tak budete cítit,“ vybídne zpěvačka. Někteří se přidávají. Překvapí mě, že největší esa vytáhne z rukávu v první půlhodině. Nicméně dav jásá. Poté, co v Krávě zazní „Vadilo by ti, keby som si dala cígu?“ odpovídá „Vadilo!“

Jedna novinka za druhou

Pomalý ploužák střídá rychlý rytmus. Bára předvádí i některé písně z nového alba ZE.MĚ. První song 2-8-5 vypovídá o sdílení dokonalých životů na sociálních sítích. „Ten by se dal nazvat pražskou kavárnou,“ poznamená, a poté zazpívá uklidňující song Turci a pressa. Hned poté představuje píseň Po válce věnovanou všem, kteří jsou právě po rozchodu nebo před ním. Pak přijde na řadu mišmaš opakujících se slov v songu Poď si.

Po hodinovém koncertu děkuje Poláková Uherskému Hradišti a odchází i s týmem z pódia. Návštěvníci skandují a dožadují se přídavku. Poté, co bubeník střihne efektivní sólo, se nakonec dav dočká. Zpěvačka zakončuje písní Těsně před koncem. Poté přidává ještě odvážný mash up. Bujarý potlesk je jí satisfakční odměnou.

Autorka: Jana Blahošová