Neinformovaný návštěvník mohl mít v Archeoskanzenu v Modré v sobotu pocit, že se kolo dějin velkou rychlostí otočilo zpět. Ocitl se mezi starými Slovany, a Vikingy v dobových oděvech. Muži, naštěstí mírumilovně naladění, byli většinou v prostých lněných kalhotách a haleně, jiní měli pestřejší, na první pohled nákladnější oblečení s čapkami lemovanými kožešinou.

Zatím co jedni připravovali ohniště před stany vystlanými kožešinami, jiní u ohně rozehřívali kožený buben, aby správně rezonoval, další hráli hru se srážením kolíků. Samozřejmě, že nechyběly ženy ve slušivých dlouhých šatech okrášlené nejrůznějšími druhy šperků. Ty většinou pletly ponožky z ovčí vlny, předly, tkaly nebo hlídaly neposednou drobotinu. V horní části skanzenu šlo do tuhého, tam se střílelo z luků a hlavně se všechno připravovalo na podvečerní slavnost na oslavu slunce. Ještě, že jeden ze „Slovanů“ měl přes rameno fotoaparát nejmenované japonské značky, který návštěvníky vrátil do reality dnešních dnů.

Hlavní organizátorem oslav letního slunovratu je Jaroslav Křivánek, jednatel občanského sdružení Velkomoravané, které se s úspěchem stará o oživení archeoskanzenu. Nedávný Týden pro školy například navštívilo na dva tisíce žáků a studentů. Do své funkce jednatele, pro Velkomoravany vladyky, byl zvolen před pěti lety na ustavující schůzi – sněmu. „Za tu dobu se mě nikdo nepokusil nikdo odvolat,“ uvedl s patřičnou pýchou Jaroslav, který mezi svými soukmenovci požívá náležité autority.

„Staří Slované uctívali přírodní síly a slunce pro ně bylo jako bůh, který se každý den rodí a umírá, bůh s největší mocí. Viděli slunce jako symbol plodnosti a hojnosti. A z toho vycházíme při slavnosti slunovratu i my, vždyť u řady národů jsou tyto oslavy stále živé, například v Rusku či pobaltských zemích,“ vysvětlil vladyka Jaroslav a dodal: „Celý průběh je úzce spojen s ohněm, kolem kterého se veškeré dění odehrává. Dívky navlékají zelené věnečky na falický symbol, jako známku své plodnosti, zatímco chlapci skáčou přes oheň jako důkaz své obratnosti, síly a nebojácnosti a to vše pod symbolem slunce znázorněného dřevěným křížem opleteným travou a květinami.

S Velkomoravany přijela uctít letní slunovrat i řada přátel, ti nejvzdálenější až z Chebu. Novinář Petr Máša oděný v parádní nedělnici (vyšívané haleně ke kolenům) potvrdil, že mu převtělování se do velkomoravanství pomáhá v jeho práci politického komentátora jednoho z internetových médií. Archeoložka Kamila Nožičková připustila, že by jí celkem nevadil přesun v čase, pokud by staří Slované měli k dispozici antibiotika. A ke správné oslavě patří hostina, na té velkomoravské se v noci ze sobotu na neděli podávalo uzené maso, různé druhy sýra a pila se medovina, víno a pivo, což byly nápoje na nichž si naši předkové v minulosti hojně pochutnávali.

Alena Kučerová