Jaký vývoj akci provází, na co se pořadatelé nejvíce zaměřují či jaké byly speciality letošního ročníku, prozradil v rozhovoru pro Slovácký deník organizátor a programový pracovník muzea, čtyřicetiletý Aleš Kapsa.

Jak moc se velikonoční dílny během uplynulých deseti let změnily?

Vývoj je značný především v rozsahu akce. Začínali jsme se dvěma druhy kraslic z Nivnice a Uherského Brodu. Dnes už se akce účastní vždy kolem deseti lidových výrobců. Kromě domácích krasličářek z Brodska tu lidé poznají tvůrce ze Zlínska, Kopanic nebo Hradišťska.

Kolik lidí dílnami prošlo?

Lidových výrobců odhaduji za uplynulých deset let asi dvacet. Průměrná návštěvnost akce, která byla někdy i čtyřdenní, se pohybuje kolem tisíce návštěvníků. Jsou to děti ze základních škol, ale ani dospělí nejsou zanedbatelní.

Jsou tvůrci zároveň lektory?

Tuto funkci zastávají spíše pracovníci muzea, kteří přednášejí na téma zvykoslovného roku nebo vysvětlují speciální techniky. I výrobci jsou ovšem takoví okamžití „školitelé“ těch, kteří projeví zájem naučit se některou z technik zdobení. To děti velmi baví.

Co všechno se už v dílnách objevilo?

Zdaleka ne jen krasličářské umění. Doprovodnou roli vždy dobře hraje pletení tatarů, proutěných košů či zdobení perníčků velikonočními motivy. Dalšími doprovodnými aktivitami jsou vyřezávání dřevěných ozdob lupenkovou pilkou, háčkovaná krajka nebo zdobení z kukuřičného šustí.

Kladete důraz pouze na tradiční techniky. Proč?

Náš záměr souvisí s posláním celé akce, respektive muzea. To je přibližovat a nabízet pohled na původní artefakty a lidové projevy umění. Podobná akce uspořádaná třeba na tržišti by určitě měla jiný charakter.

Bylo na letošních dílnách něco speciálního?

Unikátem byla účast tří sester a dcer jedné z významných slováckých krasličářek Marie Šabršulové z Rudimova. Ta se věnovala tak zvané vyškrabované kraslici. Její dcery Ludmila Kučírková, Marie Kočicová a Drahoslava Otisková se letos v dílnách sešly poprvé. Předváděly techniku voskové reliéfní kraslice, škrábané kraslice a drátkované kraslice, tedy klasické techniky tradičního zdobení.

Prezentoval v historii akce ještě někdo zajímavé metody zdobení?

Rádi si připomínáme krasličářské umění Jaroslavy Kadlčkové, která čerpala z umění tradičního batikovaného vzoru z Dolněmčí. Anežka Smetanová zase navázala na svou babičku, která na malované kraslice používala typického vzoru nivnické výšivky. Vážíme si ale například i slaměných, vrtaných, drátkovaných či vysoustružených kraslic.